Článek
Možná je to tím, že mladé ženy se už dávno vychovávat nenechají, takže to někteří zkouší u generace žen, u kterých se automaticky předpokládá, že jsou přístupnější a ochotnější k nápravě sebe sama.
Nevím, co bych u sebe měla napravovat a především proč. Automaticky se od nás, zralých žen jistého věku, očekává… co vlastně?
Že budeme usazené na zadku, budeme plnit úkoly a požadavky okolí, plnit představy, které o nás má okolí a do mrtě využije, nebo spíše zneužije potenciál, který máme. Jednoho krásného dne tak možná zjistíme, že takříkajíc ryjeme čumákem v zemi a okolí chrochtá blahem, jak jsme pilné, pracovité, pěkné a podobné hlouposti, a to jen proto, že vyhovujeme představám.
Představám o tom, jak se máme oblékat, chovat, pracovat, bavit se. Také ovšem myslet si a občas i volit.
Internet se přímo vyžívá v tom, aby radil ženám jistého věku, čímž se myslí ženy 50+. Redaktorky nabrousí klávesnice do ostra a „jedou bomby“. Zjevně nemají přehled o ženách tohoto věku, kdyby s nimi skutečně byly v kontaktu, možná by se samy divily, jak jsou mimo realitu dnešní doby.
Nejčastěji se to týká oblékání. Možná, kdyby své oblékací požadavky rozšířily na všechny věkové kategorie žen, dávalo by to smysl, protože kousky, které popisují, by neměla oblékat žádná žena, případně žádná žena, spadající do vyšší nikoliv věkové, ale váhové kategorie.
Také se to čas od času týká chování a projevu dané věkové kategorie žen. Tady už jsou ženy rozřazovány do kategorií. Jak se mají projevovat jako babičky, jako tchýně, někdy dokonce i jako manželky. Jako by nebyly samy sebou, jen nějakým doplňkem požadované činnosti, kterou mají vykonávat výhradně dle požadavků a představ okolí.
K pobavení. Mladé ženy radí nám, vyšším ročníkům, jak se smíme chovat, aby nás jako babičky, či tchýně milostivě ráčily vzít na milost.
Je s podivem, že nápovědy k použití tchýně nic o respektu, slušnosti a povědomí o životě druhého člověka neobsahují, zato jsou plné návodů, jak tchýni přelstít. Jako by tchýně byla automaticky žena bez vzdělání, bez rozhledu a neměla sama dost odžito na to, aby nebyla snadnou kořistí pro rádoby vychytralé snachy. My už jsme něco zažily, milé holčičky a jen tak něco nás nerozhodí (a jen tak někdo nepřechytračí).
Že jsem nezdvořilá? Jsem a zcela záměrně. Respektuj a buď respektován. Nikoliv oblbni a využij.
Také dostáváme rady, jak být dobré babičky. Obvykle jsou to dobré rady, pro dobré, placené chůvy. Babička není chůva a pokud očekáváte, že se bude chovat jako placená chůva, jste mimo reálný program babičky. Babička má totiž právo mít vlastní pravidla, zvlášť, když hlídá ve vlastní domácnosti. Takto to zvládly celé dlouhé generace dětí před těmi vašimi, lze tedy předpokládat, že babičky nejsou automaticky jedovaté, v žádném smyslu toho slova.
Správná žena jistého věku by měla být tradiční. Rozuměj uklízející, vařící lahodné teplé večeře, samozřejmě ještě stále pracující. Také, má-li zahradu, je zodpovědná za její stav. Jako by manžel, či odrostlé děti neexistovaly. V něčem si ovšem hodlám nadále podržet status „tradiční ženy“, je, že na motorovku, křovinořez a krumpáč nesahám. Takže pane sousede, obraťte se na mého mrzutého manžela, jestli se nebojíte. Nekouše. Mně se s vaší vizí naší zahrady nesvěřujte.
Také nás nepoučujte o životě a o tom, co bylo, když vy jste ještě neexistovali. Víme to dobře, protože si to pamatujeme a některé věci si opravdu neidealizujeme, jen už víme, zač je toho loket a že vždy a všude je chleba o dvou kůrkách. Jestli nevíte, co to znamená, zeptejte se maminky.
Umíme používat Google a jiné vyhledavače. Nejste-li tedy rovnou ajťák, nenamáhejte se. Na rozdíl od vás, mnozí z naší generace, ano i ženy, ještě stále umí číst i mezi řádky a napsat dobrý sloh, nebo referát, znamenalo vyhledat a přečíst nejméně tři knihy.
Takže ten váš nový styl za pomoci „strýčka Gůgla“ zvládneme levou zadní. Když ovšem natrefíme na nesmysly, zvláště ty o života běhu, zdvořile je budeme ignorovat a nebudeme se ptát na vaše mínění o tom, co si máme, nebo nemáme myslet.
Moje milovaná máti byla v tomto ohledu rebelka už za socialismu. Měla odpovědnou práci na vedoucí pozici, tedy kariéru a před domácími knedlíky upřednostňovala své nalakované nehty. Výlety za poznáním upřednostňovala před vysedáváním doma u kafe, ba i před mytím nádobí. Neustále něco studovala a bez teoretické přípravy snad ani nepřesadila klívii.
Dnes je až trapně jednoduché sledovat vývoj čehokoliv a získat nejnovější poznatky o dané věci. Mnohdy jsou však texty neozdrojované, nebo mizerně ozdrojované, a člověk si nemůže být jistý správností informací. Mnohdy to jsou dokonce nesmysly, které si redaktor „vycucal z prstu“. Kupodivu, tenhle typ „dezinformací“ je tolerován. Například rady o hubnutí, které jsou z medicínského hlediska dokonce škodlivé.
Dále, co je staré, nemusí být nutně špatné. Snadno juknu do správného „okýnka“ a zjistím, že některé staré a dobře prozkoumané informace jsou v souladu s novými poznatky.
Z toho plyne, že není třeba nás „staré dámy“ poučovat a vychovávat. Jsme svéprávné a plnoleté, byť už dlouho a svůj život zvládneme samy za sebe.
Mimochodem, milí mladí souputníci, doba středověku, ba i doba národního obrození už minula, takže dnešní 50+ nečekají na smrt někde na vejminku, ale jsou naopak plně aktivní, tedy neodtržené od reality.
