Článek
Jedná se ještě o výuku, nebo o propagaci?
Jistě, poučeni o této menšině do škol patří stejně jako do školy patří poučení o Romech, různých náboženstvích, která mají své praktikující zastoupení v naší zemi, ať už se jedná o křesťanství a jejich církve, judaismus, či dokonce Islám.
V romské otázce máme jako stát navíc i z pohledu EU máslo na hlavě, přesto speciální výuku o Romech, jejich původu a způsobu života nikdo nikomu nevnucuje.
Proč se tedy rodiče tomuto tématu tak sveřepě brání? Škola se tady staví do role jakéhosi ochránce a zachránce menšinové komunity. Rodiče mají tendence chránit své děti před nebezpečím, ať už opravdovým, nebo potenciálním. Nikdo s nimi však tuto problematickou část výuky nekomunikuje.
Stát má jistě prostředky, jak určitou část výuky nařídit, částečně je má i škola sama. Namísto komunikace se dostáváme do šedé zóny řešení této situace ze strany rodičů. Tak jako naši rodiče přišli na to, jak nás „legálně“ zbavit účasti na různých propagandistických komunistických akcích, přijdou na to rychle i rodiče dnešní.
To opravdu chceme a je to opravdu v zájmu zmiňované menšiny?
Může nastat ještě jiný scénář, rodiče problematiku dětem vysvětlí po svém a to pravděpodobně způsobem, který bude vnímat komunitu LGBT jako nepřítele, který „krade duše“. Nesmysl? Pokud nikdo s těmito rodiči nebude komunikovat, nebude mít ani šanci vyvracet mýty, strachy a proti rodičovské ochraně není šance cokoliv prosadit, dokonce ani za pomoci násilí a nátlaku ze strany státu či školy.
Češi jsou vesměs tolerantní národ, takřka nikdo, dokonce ani u nás na vsi, neřeší homosexualní, či lesbické páry. Dokonce se už takřka nikdo nepozastavuje nad tím, že dvě lesby vychovávají kupu dětí. Takřka znamená, že každý čas od narazí na blbce, kteremu na nás vadí něco specificky osobního, úplně každý. Zkuste nám však něco vnucovat, velká část lidí se „zašprajcuje“ už z principu.
Je nutné vzít na vědomí, že aktivisté, prosazující tento invazivní způsob výuky šlapou po velmi tenkém ledě narušování výsostného práva rodičů. Pak lze čekat odpor, vzdor a především nepřátelství. To snad není cílem.
Pomoc pro potenciálně menšinové děti? Jistě, ale mimo prostor školy. Není možné kohokoliv přinutit nátlakem, mít rád druhého člověka, dokonce ani rodiče, jehož dítě se cítí být jiné.
Stejně tak není možné činit na občany nátlak. Nepleťme si ovšem nátlak se zákonem, který by měl měřit všem stejně. Všem stejně? Jsou tu i další menšiny, které si zaslouží stejnou pozornost.
Je tedy nutné se rodičů ptát. Zjevně jim ujišťování, že nepůjde o ideologické přednášky, nestačí. Strohá výuková zmínka o této problematice by stěží vyburcovala takový odpor. Je tedy na místě se zamyslet a s rodiči komunikovat, kde je přijatelná míra mezi informací a ideologií.
Existence LGBT+ dnes jen stěží zůstane někomu utajená, takže obavy z „nevzdělanosti“ tu skutečně nejsou na místě. To jistě vědí i odporující rodiče. Obavy plynou z něčeho jiného, než je pouhá zmínka o existenci této menšiny. Zdá se tedy, že propagátoři této problematiky ve výuce to vzali příliš zhurta a tlačí na pilu až příliš.
Čeho se rodiče bojí, není výukové téma, ale propagace a tlak na toto téma. Což neprospívá ani dobré věci, ani víře.
Jde o téma rovnoprávnosti, rovnosti i tolerance a to ke všem lidem, nikoliv k vybrané skupině lidí. Z některých propagátorů tohoto tématu přímo čiší obava, aby to rodiče „nevysvětlili špatně“. To je jako zamávat býkovi červeným hadrem před nosem a věřte, že rozzuřený rodič, chránící své dítě, se zuřivému býku klidně vyrovná. Rodič má výsostné právo seznamovat dítě se svým viděním světa a je li špatné, tím spíš je třeba nejdříve přesvědčit rodiče.
Tady totiž opravdu nejde o LGBT+ osoby, ale o společnost jako celek. Nechceme-li, aby z ní kterákoliv menšina vyčnívala, je nutné měřit všem stejně, a to velice důsledně. Školní osnovy, do kterých je toto téma zahrnuto, musí být rodičům přístupné a musí z nich zcela jasně vyplynout, že se jedná o výuku, nikoliv ideologickou přednášku.
Nejde ani o základní výuku. Nikdo nebude rozporovat výuku matematiky nebo cizího jazyka, ale společenské vědy se týkají rodiny jako celku. Je nepřijatelné, aby výuka zasahovala do osobního prostoru rodiny z hlediska například náboženství, politických postojů, nebo, jak se jeví současné snahy, v otázkách sexuality.
Pokud tedy někdo k této otázce hodlá přistupovat opravdu zodpovědně, nebude ji protlačovat násilím a proti vůli rodin, ať už si o odmítání výuky o LGBT+ osobně myslí cokoliv. Urputné prosazování tématu do výuky rozpoutá stejný, nebo dokonce ještě větší odpor. Vznikne válka v médiích a dočkáme se rozdělení společnosti. Na straně rodičů pak mohou stát i ti, kteří tuto problematiku velmi dobře chápou, rozumí i cíli, kterého má být dosaženo, ale z principu rodičovství se postaví na stranu nesouhlasících rodičů.
Nezapomínejme, že taková situace může být zneužita i politicky. Je to totiž mimo jiné politické téma.
Prostřednictvím nátlaku cesta kupředu nevede, vzbudí jen nenávist a nesnášenlivost a o to snad nejde.
Vzhledem k tomu, že se jedná o dosti kontroverzní téma a já zásadně nevypínám diskuse, můj postoj k této věci je jednoznačný. Ne, nejsem „tolerantní“, tolerovat mohu tak možná souseda, když mi chodí na jablka. V případě všech menšin, které jsem zmínila i nezmínila, nemáme právo je tolerovat, ale máme povinnost je přijímat jako součást naší společnosti. K tomu by také měly směřovat zákony a veřejné diskuse.
https://www.mezipatra.cz/festival/novinky/1443-polovina-dospivajicich-nikdy-ve-skole-neresila-tema-sexualni-orientace-a-genderove-identity-inkluzivni-prostredi-pro-queer-jedince-chce-vytvorit-projekt-mezipatra-na-skolach.html
https://ucimolgbt.praguepride.com/chci-si-nastudovat-lgbt-tema/proc-je-dulezite-ucit-o-lgbt/
