Článek
Čas od času mě rozčílí útočné článečky, poněkud nevhodně směřované k agresivitě vůči seniorům. Netvrdím, že je to autorův záměr, ale vždy se v diskusi strhne vřava a obhajoba nevhodného chování proti seniorům. Bohužel slovo ageismus stále není v našich myslích, ani klávesnicích dostatečně ukotveno, jako například rasismus, nacismus, homofobie a další slova, vymezující prostor, zabraňující nenávisti.
Jistě, čas od času se zlehka ageismu, neboli diskriminace na základě věku dopouštíme všichni. Dokonce i mně se to podařilo, když jsem se poněkud ironicky opřela do mládeže, cestující MHD. Trocha ironie, trocha nadsázky, ale málokdo pochopil. Jako autorka jsem to řádně schytala, takže svůj hřích považuji za odčiněný.
Nejčastějším a především nejsnadnějším cílem jsou bohužel senioři. Typický český senior, či seniorka je obvykle verbálně agresivní, předbíhá ve frontě a ohrožuje své okolí invalidními pomůckami. Obvykle berlemi.
S železnou pravidelností se historka o tom, jak senior někomu vynadal, předběhl ve frontě či někoho úmyslně strčil berlemi, opakuje. V článcích i diskusích. Když jsem s trochou ironie popsala situaci v MHD, trpící mládež mi to dala řádně „sežrat“ v diskusi a někteří se neostýchají být ani velmi osobní ve svých útocích. Přežiji to, navíc se obvykle netrefí a diskuse zavírat nehodlám, plyne z nich poučení, jak jsme na tom.
Z osobních utoků si nemusím dělat těžkou hlavu, ale z mnoha příspěvků čiší agresivita vůči seniorům. Zdánlivě oddůvodněná a ke zdůvodnění vždy poslouží historka s ničivým seniorem takřka ve stylu psycho. To by ti senioři ve skutečnosti museli být ve vrcholné psychické i fyzické formě tak zdatného čtyřicátníka.
Sama mám co dělat, protáhnout se kolem fronty u kasy, když dobíhám kámošku s mým nákupem, davno vyloženým na pás, protože jsem cosi zapomněla. Čas od času opravdu někomu vynadám, ale rozhodně ne proto, že je určitého věku, ale protože se chová drze nebo nevhodně. Tomu se říká ohradit se. Kdyby senior berle či hůlku nepotřeboval a chtěl na někoho nebezpečně útočit, zřejmě si pořídí jinou zbraň a tam už věk roli nehraje opravdu žádnou.
Normální je držet si od lidí zdravý odstup. Lepiči pak, bez ohledu na věk, mají smůlu, to o ně čas od času zakopnu i já. To se pak vážně dá zakopnout i o cizí berle.
Navíc, nakupovat chodím denně a tolik seniorů, aby mohli každý den a zcela systematicky předbíhat, nevidím nikdy. Těch s berlemi vídám ještě méně, na to, aby mohli takřka denně do někoho těmi berlemi dloubat. Navíc opravdu staré lidi u kasy pouštím před sebe automaticky.
Ještě nejsem seniorka, ale už jsem životem poučená, že není třeba až tak moc spěchat. Svět se beze mne docela dobře obejde, jak jsem si již stačila všimnout. Takže ostatní na mně těch pár minutek, než si nakoupím, počkají. Nebo také ne a pak není o co stát.
Mládež jaksi neunesla trochu mé ironie a nadsázky, je zřejmě opravdu tak útlocitná. Zdá se však, že jen sama vůči sobě chce prostě sedět, vem, kde vem a diskuse pod článkem to dokazuje.
Jediné, v čem má možná pravdu, je, že takto jsme je „vychovali“ my. Nejen rodiče v rodině, ale celá společnost, která jim ukazuje, že bez ostrých loktů se nikam neprobojují. Bohužel v sebesoucítění ty lokty nejsou většinou dost ostré na to, aby se utkali se sobě rovnými a vybojovali si své místo na slunci.
Silní „staří“ stále drží otěže vlády, průmyslu, společnosti a nahradit je mladými lidmi je téměř nemožné. Zdánlivě, prý proto, že jsou tak křehcí. Tak kde se v nich potom bere ta síla a urputnost bojovat se staříky o místo v MHD či ve frontě v supermarketu?
Tato síla je většinou jen teoretická, ve skutečnosti vlastně není s kým bojovat. Tolik zdatných starců a stařen, aby vedli války v MHD či obchodech, tu opravdu není. Jde jen o to, urazit kde koho, staré lidi či autora článku, ale skutečné argumenty chybí.
Stejně tak chybí logika, vždy se najde někdo nemocný či oslabený, koho zuřivý senior vyháněl z místa na sezení.
Jen tak, možná z nudy, vytváříme dojem, že senioři jsou vlastně nebezpeční, schopní bravurně, mnohdy i se „zbraní“ v ruce hájit svůj prostor.
Je samozřejmě otázka, kdo je tu vlastně „senior“, pokud je velmi mladými lidmi považován za seniora zdatný čtyřicátník, tak zřejmě došlo k omylu ve výkladu. Ano, ten bude mít dost sil na to vbíhat rychle do tramvaje či autobusu, aby se rychle usadil, drze vedle sebe pohodil batoh a hlasitě dvě obsazená místa obhájil. Případně někoho odstrčil ve frontě u pokladny. Tak tento typ „seniora“ nemám na mysli, aby bylo jasno.
Ve skutečnosti jsou však senioři ohroženou skupinou. Nejen oni, dřívější rok narození znevýhodňuje lidi i v zaměstnatelnosti, je takřka nemožné po padesátce sehnat práci odpovídající vzdělání, bez ohledu na schopnosti. Stále panují různé předsudky, přitom generace, která se nyní dostává do vyššího věku, byla tou, která se jako první musela vypořádat s technologickými novinkami, od prvních mobilů, přes první otravné a oproti dnešním neuvěřitelně poruchové a složité počítače.
Zdá se, že předsudků vůči starší a staré generaci, se bude velmi těžké zbavit. Jako by senioři nepotřebovali chránit, jen se čeká, až vymřou. Potíž je, že v takovém případě bychom postupně museli vymřít všichni.
Drzí mladí jsou v téhle polemice tou silnější skupinou, ať se to komu líbí, nebo ne.
Polemika se také vede o tom, že úctu, či respekt je třeba si zasloužit. No prosím, ale to má senior, který si tedy chce sednout, předložit certifikát o tom, že je hoden úcty a respektu? Neboť nevím, jak jinak by bylo možné na první pohled rozpoznat, že konkrétní senior, který zrovna nastoupil do autobusu, je hoden toho, sedět.
Na tuto situaci se zaměřují společenská pravidla, která projev úcty nebo respektu vůči starším požadují bez prokazování toho, zda je hoden, nebo ne. Pro jednoduchost při náhodných setkáních. To je to vážně tak moc složité?
Napadlo vůbec někoho, že i senior je člověk, má svou hrdost a nechce se pokorně doprošovat sedadla? Co vůbec čekáte? Pokornou prosbičku, že je hoden vaší přízně? Když ne úcta, co prostý soucit se slabším? Také nic? Škoda.
Zatím tento můj článek neprošel rukama editorů, takže si dovolím připojit odstavec. Zatímco článek, na který reaguji, je zdvořilou polemikou, další reagující článek už je opravdu útokem na seniory, nechybí všechny popsané znaky. Už sám název je štvavý a pobuřující. Také zaznamenavám osobní útok na autora. To, jestli je, nebo není autor ublížen, není argument. Jestli toužím po kariéře domovní důvěrnice? Nikoliv, to je to poslední, co mě zajímá.
Co mě na tom „zajímá“, je nenechat útoky na seniory jen tak, bez poznámky projít, protože oni sami jsou v téhle „hře“ slabší stranou. Ti, kteří dokáží „levou zadní“ sepsat článek, si jistě hravě poradí i s cestováním. Na mém účtu ostatně najdete i jiné články, zabývající se tímto tématem.
Dovolím si ještě osobní poznámku, útoky a znectění autora patří do diskuse, ale nikoliv do článku. Vypovídá to o jisté ne/úrovni.
https://www.ageismus.cz/o-ageismu
https://medium.seznam.cz/clanek/modalita-normality-nutkava-potreba-duchodcu-vybit-si-svou-frustraci-v-mhd-95636
