Článek
Zažila jsem čas bídy. Vážně, bídy, která trvala asi rok. Nastala mizerná shoda okolností a bylo třeba tvrdě zabojovat o možnost návratu do normálního života.
Od té doby pocit chudoby odmítám podceňovat. Také se mi kroutí palce u nohou, když občas čtu hraběcí rady o tom, kde se dá ušetřit. Zřejmě ti „moudří v oboru“ spadli na Zemi z jiné planety.
Pokud vám jen tak trochu teče do bot, možná vám rada nepít předražené kafe, pomůže.
Tito rádcové žijí v představě, že všichni žijí jejich způsob života s kávou, kupovanou cestou do práce, obědy s kolegy a večerní zábavou v barech a na koncertech. Když tyhle libůstky odbourají, zvládnout obtížnou a především přechodnou situaci nedostatku financí s přehledem a ještě s hvězdíčkou za odvahu.
Zapomínají na lidi, kteří žijí na tenké hranici bídy a jen tak tak se drží nad vodou i za běžných okolností, když zrovna světem neotřásá recese, epidemie Covidu, či válka na Ukrajině. Těm asi nebude stačit nepít kafe a nechodit do restaurací, už proto, že to nedělali nikdy.
Také nemohou ušetřit na výdajich za bydlení. Jednou z hraběcích rad je, najděte si levnější bydlení. Platí i pro chudé důchodce. Vtipné. Víte, kolik stojí stěhování? Patrně víte, ale s klidem něco tak nákladného tito chytrolíní doporučí lidem, kteří zcela jistě potřebnou částku nemaji. Zřejmě jim poradí, ať si ji vyberou z účtu. Že se jim to bohatě vrátí časem? Milé, ale když něco nemáte, těžko se vám to vrátí.
Dá se šetřit na jídle. Ano, dá. Šetřením na jidle si v opravdu kritickém momentě zaděláte na zdravotní potíže. Že zelenina je levnější, než maso? No možná, ale salátovou okurkou děti nenakrmíte. Zase náš radílek zapomněl, že do fastfoodu, ani do restaurací taková rodina opravdu nechodí, ba ani svíčkovou, či lososa nekupuje. Jogurt pro děti? Zapomeňte.
Teď prijdou rady, jak si tu krizi užít. Mějte se rádi a buďte rádi, že jste zdraví a spolu. Obávám se, že tenhle nesmysl clověk v krizi neocení. Na pozitivní emoce nejsou kapacity, většinu vašeho duševního prostoru zaplní negativní emoce a zbytek kapacit zaplní myšlenky, výhradně se vztahující k přežití celého toho marastu alespoň při životě.
Nezbývá vám síla mít někoho rád, objímat se, nebo sbližovat. Topíte se v sajrajtu. Zkuste topícímu se člověku říct, že mu pomůže mít rád. Když budete mít štěstí, možná se vám podaří si nelézt na nervy. Nakonec, spousta rozvodů se koná kvůli penězům.
Že jste zdraví? Z toho marastu se ve zdraví nedostanete. Strach o to, jestli zítra nakrmíte děti, jestli vás systém nepřipraví o střechu nad hlavou, jestli dostojíte všem svým závazkům, se podepíše na vaší psychice. Když se z toho dostanete, odnesete si šrámy na duši. Úzkosti, deprese, nedůvěru v systém.
Že jste si to zavinili sami? Někteří možná ano, ale těch je málo. Politici a s nimi i média stále spí na vavřínech oficiálních statistik, kdy je u nás málo skutečně chudých. Chudoba se ovšem vypočítává z poměru českých, celkově mizerných příjmů. Takže středně příjmové domácnosti se prakticky pohybují na ostří nože mezi chudobou a okrajem chudoby.
Je až zoufale snadné přepadnout přes okraj. Nikdo však toto riziko nebere vážně.
Většina lidí nestojí o milodary v podobě sociálních dávek, stojí o práci, která jim zajistí příjem, dostatečně vysoký, aby neustále nemuseli hledět do chřtánu chudoby.
Chudoba je strašná, devastující a ničící. Rozděluje rodiny, ničí budoucnost dětí a v neposlední řadě připravuje stát o peníze. V boji s chudobou opravdu nepomůže to, že nepojedete na dovolenou, nebo si nekoupíte předražené kafe.
V chudobě nikoho nezachrání láska, zdraví, hlady trpící děti na jiném kontinentě, ani malé radosti zadarmo. Na procházce v lese před chudobou nikdo neuteče i když je zadarmo, procházka, ani nic jiného nezastaví kolotoč myšlenek a otázek, z čeho zaplatím nájem, nebo hypotéku, obědy dětem ve škole, telefon, z čeho nakoupím na víkend…mám vystavit děti vší té hrůze, nebo jim milosrdně utajit pravdu a jak?
V chudobě se nedaří ctnostem, protože v chudobě na pěstování ctností není prostor, všechny ušlechtilé myšlenky pohltí starost o přežití.
Někdy si někteří lidé, obzvláště politici, pletou chudobu se skromností. To není totéž. Jedna věc je něco nechtít, protože vím, že to nepotřebuji, jiná věc je na něco, často na základní potřeby, nemít. Jedna věc je mít cíleně nižší příjem a víc volného času, protože vím, že víc nepotřebuji, jiná věc je propadnout se do chudoby, protože příjem najednou nestačí na zajištění běžných životních potřeb.
Jak dlouho ještě budou realitu chudoby zkreslovat takhle hloupé rady? Jak dlouho budou politici spát na růžovém polštáři statistik a mimo realitu obyčejného života?
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-ctvrtina-cechu-loni-sklouzla-na-pokraj-chudoby-odhalil-unikatni-pruzkum-248930
https://www.denik.cz/ekonomika/pocet-cechu-na-hranici-chudoby.html
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-lidem-v-cesku-hrozi-chudoba-nejmene-z-cele-eu-spocital-eurostat-40476247
