Článek
Už rok vláčí Záviše po cestách necestách. V kleci jako medvěda, který má předvádět svoji sílu pouťovému publiku. Jenže tento „medvěd“ už žádnou sílu nemá. Je to zubožená lidská troska, kdysi nejmocnějšího muže království.
V lednu 1289 pozval Záviš krále Václava na křtiny svého novorozeného syna. Jenže Záviš krále těžce podcenil. On, mistr intrik, který vždy předvídal, jako dobrý šachista, několik tahů dopředu. A také sociální cítění bylo někde na bodu nula.
Král na oko souhlasil a pozval ho k sobě do Prahy. Záviš ovšem neskončil v komnatách Pražského hradu, ale ve studené cele.
Král Václav měl k tomu kroku několik důvodů. Získat zpět nemalý Falkenštejnův majetek a dostat jeho rozvětvený rod Vítkovců buď na svoji stranu, nebo ho mít alespoň pod kontrolou.
A potom tady byly důvody osobní. Záviš byl králův otčím. Velice rychle se oženil po smrti královy matky Kunhuty s Alžbětou Kumánkou a počal syna. Nevlastního bratra krále. To nebyl dobrý nápad.
Zajatého Záviše tedy vozili po hradech a panství Vítkovců s výhrůžkou. Když se nevzdáte a nepodřídíte králi, Záviše před vašimi branami popravíme. Větší potupa pro kdysi nejmocnějšího muž království snad už nebyla možná.
Takto vydíraní hejtmani odevzdávali tvrze a hrady jeden za druhým až před Hlubokou se cosi zadrhlo. Tam byl pánem Závišův bratr Vítek z Krumlova. A ten se vydírat jen tak nenechal. Tím celé divadlo skončilo.
Záviš z Falkenštejna byl 24. srpna 1290 před hradbami hradu Hluboká popraven. Exekuce byla provedena na louce, na pravém břehu Vltavy, stětím.
Rozsudkem, stětí hlavy přiostřeným prknem, mělo být dovršeno Závišovo ponížení. Pro šlechtice byl vyčleněn jako popravčí nástroj meč. Ne nějaké prkno. Jenže …
V kronice Přibíka Pulkavy se píše o „plknu“, a ne o „prknu.“ V pozdějších kronikách je dokonce použito termínu „flanderská sekyra“. Takže jakým nástrojem sešel ze života kdysi milenec a manžel královny, nejbohatší muž českého království a později vězeň vláčený po prašných cestách v zamřížovaném povoze?
Mikuláš Opavský, který ho vozil v kleci po vlastech českých se vyjádřil následovně:
„Je tedy zpečetěn osud Falkenštejnův, zhyne rukou katovou! Ale nikoli mečem, jakož jest svaté právo rytířů. Čaroději a nectní svůdcové umírají smrtí potupnou. A tedy Záviš z Falkenštejna, spojenec temných nocí, jenž ďábelskými svody samu královnu strhl ve své objetí a lože královské zneuctil, buď flanderskou sekerou popraven!“
Tedy v případě, že jsou to Mikulášova slova. S největší pravděpodobností byl negramotný, jako většina, takže mu je do úst vložil nejspíše nějaký písma znalý mnich nebo písař. A kdoví po jak dlouhé době od vykonané popravy.
Přiostřené prkno se ve středověku používalo při trestu cizoložníkům. Pravdou je, že Václav II. mohl v pozdější době Závišův vztah se svou matkou Kunhutou za cizoložný považovat.
Nejpravděpodobnější je verze o flanderské sekyře. Byl to vynález, podobající se gilotině. Těžká ocelová deska s vybroušeným ostřím byla umístěna na dřevěné konstrukci. Po přeseknutí lana, které ji drželo ve výšce deska sjela a odsouzenci odťala hlavu od těla.
„V klidu žij, mladičký králi, již klesl ten nepřítel míru, který ti úklady činil, a přitom se stavěl jak přítel, který tě chlácholil slovy
A potom dovedl skutky zezadu do tebe bít. A proto nechť prožívá radost téhleté země lid, že brzy již ustanou války.“
Obvyklé a dobrovolně povinné pajány vládci a králi, poté co se tak chlapsky vypořádal se svým sokem.
Tělo i s hlavou bylo předáno příbuzným k pohřbení. Slavnostní průvod, desítky tlustých svící a Závišovi insignie. Meč, přilba omotaná černým závojem a štít s pětilistou růží, znakem Vítkovců. A věčný spánek v klášteře Vyšebrodském.
Zdroje:
