Článek
Odkud rukopis pochází se dosud nezjistilo. Jistý Johannes Marcus Marci ho roku 1665 poslal svému příteli Athanasiu Kircherovi, jezuitovi a jednomu z největších učenců své doby.
Někdy v roce 1866 ho odkoupil jezuitský řád a v roce 1912 jistý Wilfrid Voynich. Už jeho život by stál za román. Po rodičích polsko-litevského původu, šlechtic, vystudovaný lékárník. V jednadvaceti letech zatčen za protistátní aktivity a odsouzen k nuceným pracím na Sibiř. Po třech letech se mu podařilo utéct do Pekingu. Odtud se dostal do Anglie, kde se usadil a otevřel si knihkupectví.
Když odkoupil záhadný rukopis v písmu, které nikdo nedokázal přečíst, netušil, že tímto bude jeho jméno spojeno s jednou z největších záhad. Kniha byla pojmenována po něm a po jeho smrti ji zdědila manželka. Ta ji odkázala své přítelkyni a přes dalšího antikváře byl rukopis prodán jedné z nejznámějších a nejstarších universit v USA, Yaleově universitě.
Kniha neobsahuje žádné informace o autorovi nebo době vzniku. Písmo, pokud je to písmo, je velice drobné, velmi často ozdobné. Množství barevných kreseb dává jen tušit, co by mohlo být obsahem.
První část podle obrázků připomíná herbář. Problém je, že zobrazené rostliny jsou ve své většině nám naprosto neznámé.
Druhá část se dá nazvat kosmologickou. Vyobrazení zvěrokruhu se podobá našemu jen s tím rozdílem, že toto začíná znamením Ryb. Různé diagramy a čáry mezi nebeskými tělesy, Měsícem a Sluncem jsou dosud neobjasněné.
Třetí oddíl obsahuje obrázky ženských postav, které proplouvají všelijakým potrubím. Mnozí se domnívají, že by to mohlo být zobrazení tělesných orgánů a jeho funkcí.
Následuje zřejmě část farmaceutická. Rostliny jsou vyobrazené ve vztahu k jakýmsi schránkám, zřejmě na uchování oněch rostlin nebo jejich částí.
Rukopis se původně skládal ze 116 pergamenových folií se 35 000 slovy. Čtrnáct listů je dnes ztraceno. Inkoust údajně pochází z první poloviny 15. století. Čtyřicet znaků, které tvoří text, je dodnes neznámých. A to se o rozluštění snažili i kapacity, odborníci z kryptografického oddělení americké armády.
Určit dobu vzniku knihy se dá jednak radiokarbonovou metodou a také podle vyobrazení oděvů, účesů nebo i staveb na ilustracích. Shoda mezi odborníky je v období mezi roky 1400-1440.
Další jeho zvláštností je, že neobsahuje žádné stopy po opravách. Bylo naprosto samozřejmé, že písaři v tak obsáhlém textu dělali chyby. Pergamen se pak jemně vyškrábal a na místo špatného znaku byl napsán správný.
Objevily se i názory, že text vlastně žádný smysl nemá a nedává. Že to byla jen hra nějakého grafomana, jakýsi podvrh beze smyslu.
Pokusy lingvistů zařadit jazyk do některé ze známých skupin k rozluštění nevedly. Pokaždé když se objevila zpráva, že rukopis je rozluštěn a písmo patří do té či oné jazykové skupiny, nadšení velice rychle opadlo. Ukázalo se, že jde o omyl. Objevila se dokonce teorie o možné „glosolálii“, což je nesrozumitelný jazyk. Respektive srozumitelný pouze mluvčímu. Popřípadě bylo autorem spiritistické médium, které zapisovalo text v „nebeském písmu“.
Jedním z těch, kdo tvrdí, že text alespoň částečně rozluštili je jistá paní z Nové Paky. Strany 16 až 49 jsou podle ní napsány starou češtinou. Text je zakódovaný, kód zná jen ona a samozřejmě ho neprozradí.
Takže až se zase ve zprávách objeví nadpis ve stylu „Tajemství Voynichova rukopisu definitivně odhaleno!“ bude jasné, že se jedná o další z mnoha pokusů, který s největší pravděpodobností bude opět neúspěšný jako ty předchozí. Nebo minimálně tajný natolik, že ho jejich autor neprozradí. Vznikne tak další tajemství.
Zdroje:
