Článek
Ulice Brna byly rozpálené srpnovým sluncem a tramvaje praskaly ve švech, jako kdyby každý chtěl uniknout vedru v plechové krabici na kolejích. Mezi těmi, kdo sdíleli osud cestujících v těsném prostoru tramvaje, byla i jedna postarší dáma. Standa k ní přistoupil s rutinou jemu vlastní a chtěl jí zkontrolovat jízdenku.
„Mám to hledat, abyste mi věřil, že jsem seniorka a můžu jezdit zadarmo?“ špitla brněnská babička s milým, skoro až pohádkovým troškovským úsměvem.
Standa se nad tím jen usmál. Byl to chlap od rány, ale s dobrým jihomoravským srdcem na pravém místě.
„Tak 18 let vám snad bylo, ne?“ odvětil s veselostí v hlase, když pokukoval na její letité šaty a hůlku, kterou pevně svírala.
Dáma se rozesmála. „Mě je 81 let, mladej!“
„No vidíte, to je stejná číslovka, jenom opačně!“ bleskově důvtipně odvětil Standa. Cestující okolo se pousmáli. Atmosféra v tramvaji se v tu chvíli zdála být lehčí než vzduch, který se vznášel nad spáleným betonem brněnské ulice.
Jenže, co čert nechtěl, pár metrů od babičky stála v „šalině“ krutopřísná pražská feministická aktivistka. Která jako by vytušila, že se v Brně děje něco proti jejím pevným zásadám. Pohled jí ztvrdl jako žula a okamžitě se vydala směrem k revizorovi.
„Co si to dovolujete!“ vyštěkla s pražským aktivistickým povýšeným přízvukem.
„Vy si vážně myslíte, že je v pořádku dělat si legraci ze stáří ženy? A kdyby to byl muž, to byste si určitě nedovolil, že?“
Ve vzduchu zavládla tíseň, jako by každý nádech náhle těžkl. „Já si na vás budu stěžovat a napíšu o tom na sociální sítě! Takové buranské chování by si v Praze nikdo k cestujícím nedovolil!“ Křičela aktivistka afektovaně, jako by jí nebohý pan revizor vyvraždil půl rodiny a psa k tomu.
Standa, překvapený závanem morálního větru z metropole, se jen nevěřícně podíval. „Cože?“ zamumlal.
Babička, stále usměvavá, se pokusila situaci odlehčit. „Slečno, on jen žertoval! Na tom přece není nic špatného!“
„No právě!“ vyhrkla aktivistka, „Tohle je přesně to, co se v Praze snažíme změnit! Humor na úkor zranitelných skupin! Neakceptovatelné! Dnes Vás mužský šovinista zesměšní a zítra…“ Cestující, dříve klidní a rozesmátí, teď jen zmateně přelétali pohledy mezi Standou, babičkou a rozkuráženou pražskou bojovnicí za spravedlnost.
Revizor si odkašlal. „No, slečno, takové buranské chování, jak říkáte, je v Brně tradice. To my tady takhle držíme náladu nad vodou. Ale když se vám to nelíbí, klidně se stavte na stížnostní oddělení. A řekněte jim, že se Brno má přestat smát. To určitě rádi uslyší!“
Závěrem
Naštěstí vypravěč příští stanici musel vystoupit, tak neví, jak ten „mezi-druhový spor“ dopadl. Možná se tam hádají dodnes, anebo minimálně až na konečnou v Brně - Bystrci.
Sečteno – lidi neberte se tak vážně a neeskalujte zbytečné konflikty, ať jste z Prahy, Brna, Adamova či třeba Olomouce.
Hezký zbytek léta. A buďme na sebe hodnější.
------------------------------
(na základě skutečné události, kterou mi vypravoval kamarád – navíc shodou okolností zaměstnanec DPMB a.s., odlišný od revizora Standy. )