Článek
Byl krásný letní brněnský den. Pan František (vulgo Tygr), čerstvý čtyřiasedmdesátník, se rozhodl strávit dopoledne na brněnském koupališti.
Vydal se tam se svým věrným starým batůžkem, ve kterém měl všechno, co mohl potřebovat – ručník, plavky, svačinu, bibli, slevovou kartu do Kauflandu, náhradní zuby a brýle a především svoje oblíbené hodinky.
Na koupališti to žije
František dorazil na koupaliště a rozložil si svůj malý tábor. Vzhledem k nedávné zkušenosti svého přítele Bohouše, který musel kvůli pozdnímu odchodu zaplatit o 80 korun víc, se František rozhodl, že tentokrát bude obzvlášť opatrný.
Postupoval moudře a opatrně tak, že hodinky nechá v batohu, místo aby je uložil do zamykatelné skříňky jako obyčejní moravští smrtelníci. Prostě, aby mohl neustále kontrolovat čas a nemusel riskovat finanční újmu, jako se to stalo tomu starému popletovi Bohoušovi.
Kde jsou moje hodinky?
Po chvíli plavání, okukování babiček (či spíše jejich vnuček, ale nikomu ani muk, milí čtenáři) a odpočinku na lehátku se Tygr rozhodl zkontrolovat, kolik je hodin. Sahal do batohu, ale hodinky tam nebyly! Pan František byl zděšen.
Byly to jeho drahocenné švýcarské hodinky od Vietnamců! Okamžitě začal prohledávat okolí a s hrůzou si uvědomil, že hodinky musely zmizet.
„To snad není možné,“ povzdechl si a vzpomněl si na příběhy o zlodějích na koupalištích. Ostatní návštěvníci koupaliště sledovali jeho pátrací misi se zájmem. Mladá ani ne čtyřicetiletá paní ze sousední deky mu dokonce nabídla pomoc, ale ani společné úsilí nepřineslo úspěch.
Po chvíli marného hledání František se rozhodl zavolat dokonce plavčíka - brigádníka, ale ti ten nepochodil. Jen se Tygra ptal, zda je nemá někde v tom batohu, který pamatoval snad rok 1989, kdy disidentské jednotky pod vedením chrabrého Petra Cibulky osvobozovaly Brno od komunistů a komunistek.
Jak to dopadlo?
Seděl tam Tygr s hlavou v dlaních a přemýšlel, co udělá. Poté si vzpomněl na tajnou kapsu, kterou kdysi našel na svém batohu a do které si občas ukládal věci, aby je uchránil před deštěm a nenechavci.
S nevelkým očekáváním ji otevřel a… tam byly! Absolutní šok!
Jeho milované hodinky se schovávaly v bezpečí tajné kapsy, přesně tam, kde je sám před hodinou a půl uložil.
Závěr jako Brno
František se nejdřív rozesmál sám nad sebou. Bylo to jako najít ztracený poklad. Ostatní návštěvníci, kteří sledovali jeho pátrací úsilí, se začali smát s ním, když jim František s úsměvem na tváři oznámil, že hodinky byly celou dobu u něj v batohu.
Nakonec se František rozhodl odejít z koupaliště o něco dříve, aby se vyhnul příplatku, o kterém byla řeč výše. Tygr si cestou domů říkal, že dnes dostal lekci, na kterou jen tak nezapomene.
Ale protože měl rád legraci, tak ještě těsně před odchodem z „koupáku“ se zastavil k mladému jihomoravskému plavčíkovi a říká vážným hlasem - šéfe, mám podezření, že mi tady někdo ukradl ponožky.
