Článek
Hororové poznatky z brigád, tak měl znít původní název dnešního materiálu. Pak jsem ho raději přehodnotil, abych nebyl označen za osobu, která přehání. Ba snad dokonce chce za použití poplašné zprávy vyvolat silně vzrušivé stavy, kde se může myslet na pobouření, rozhořčení, zlobu, paniku, útok na někoho aj. Každý člověk se může nad obsahem zamyslet a pouvažovat, která verze by byla příhodnější. Nebo možná odhalí poněkud jinou. Třeba když si vybaví svoje zážitky a připojí je sem.
V následujících řádcích představím několik zkušeností a postřehů, které jsem posbíral od různých osob. Nemohu za ně dát ruku do ohně, ale docela bych jim věřil. Před lety se mohlo stát cokoli a časem se názory a vzpomínky pomíchaly a spolu s pocity vytvořily zvláštní směs, která nemusí vystupovat jako zaručeně pravdivá. Snad ale nebude příliš daleko od pravdy. Je též možné, že se ozve někdo, kdo zažil něco blízkého, ať již půjde o věc větší nebo menší co do rozsahu a významnosti. Mohl by fungovat jako potvrzení faktu, že se určité věci dějí.
Prvním případem je vzpomínka kolegyně, jak se jako studentka zúčastnila letní brigádnické činnosti. No a při mletí masa do konzerv se v prostoru přípravy ocitly myši. Nebyl vyhlášen pokyn k zastavení práce, pokračovalo se dále. Vedoucí úseku pouze konstatoval „žádný strachy, slečinko, to se tu holt někdy stává“ a o něco později dodal „vždyť maj na sobě taky maso, ne?“. Jeho vývody zazněly bez očekávané senzačnosti, docela suše a jasně. Že by i přesvědčivě? Paní, která mi svůj zážitek vyprávěla, totiž se mnou během pobytu za hranicemi všedních dnů odmítla ochutnat místní paštiku. Přesvědčoval jsem ji, že chutná výborně. Pak spustila svůj drobný příběh s dávným datem. K úplnosti mu chybí dodatek, že vedoucí úseku nebude někomu nahoře zdůvodňovat, že nechal zastavit linku. Jak se správně obával, vyšší vedení je od myší dole daleko a spíš než ocenění by mu „nabídlo“ pokutu za nedodržení množství rozemletého „materiálu“. Ne všude je možné čas nastavit později. Plán přece musí být splněn, ne? Zvědavec by se ptal, jak myš vlastně chutná. Je paštika poté chutnější?
Nevím, jak se věc sešla, ale další pracovní kolegyně se spontánně připojila. Též ona se snažila si přivydělat jako mladá studentka na VŠ. Prý když už jsme u těch nechutností, jak stolujeme, tak také něco přidá. Ale prý nebude tak „brutální“. O myší kožíšky nepůjde. Za dávných časů chodila na místo, kde probíhala příprava ovocných kompotů. Rovněž zde se vyskytlo několik postupů, které bychom doma nikdy nedělali. Podstatou bylo, že se sem svážely tzv. závadové kompoty. Je pravdou, že nejhorší s černou plísní byly vyhozeny, zejména když tvořily skoro polovinu skleněné nádoby. Ale část, která „byla zachycena jen mírně“ putovala k dalšímu „využití“. Asi nejstručněji by se dalo napsat, že byly vysypány a/nebo vylity k aktuálně vyráběným, vše se podle stanovených procedur provařilo či jinak upravilo a následně mohly být vymyté a vysušené sklenice opět postupně naplňovány. Podíl nevhodných složek nebyl vysoký, z hlediska bakteriologie však nikoli zanedbatelný. Ovšem jako amatér se mohu mýlit. Možná by znalá osoba doplnila, že pomocí varu se podařilo zničit vše špatné. Nebo se více pravdě blíží závěr, že ony látky mají zvýšenou odolnost a i přes teplo si tam budou žít dále svým životem? A konat z pohledu člověka neplechu?
