Článek
Jak už víme z předchozích dvou dílů, jejichž odkaz je uveden na konci dnešního zamyšlení, koncept respektující výchovy je velmi dobrý a užitečný, leč nesmíme zapomenout, že má své stinné stránky. O jaké plody kráčí? Můžeme je považovat za kyselé? Nezralé? Přezrálé? Dokonce nezdravé a třeba až zapáchající? Uvidíme, kam se dostaneme.
Jak naznačil nadpis, zavítáme do školy. Leckdo již bude obohacen o poznání, že na mnoha ZŠ se dnes již nezkouší u tabule, aby se žáci a žákyně nedostali do zátěže a posléze do stresu. Vždyť by jim bylo nepříjemně, což velmi obtížně snášejí. Doma by si stěžovali a rodiče by následně psali vyučujícím, proč jejich potomky tak moc tlačí a stresují. Rozjelo by se kolo dějství, jemuž se budu věnovat někdy příště. Mj. by se ukázalo, k jak absurdním obrazům, dějům a závěrům respektující výchova zachází, zejména pokud by byla zvolena tzv. čistá forma.
Jak vypadá jeden z dopadů? Žák může učiteli říct, že na zkoušení nemá náladu. Prostě se mu dnes nechce. Má být přece respektován, jak je zvyklý z domova od rodičů. Zdá se mu v pořádku, že svůj pocit a požadavek sdělí učiteli, a tak je věc vyřízena. Podle něj je diskuse zbytečná. Musí se mu vyhovět!
Jistě by bylo užitečné pátrat, zda se tak stalo výjimečně. Nebo jde o pravidlo? Pokud by se dělo často, měl by vyučující pojmout podezření, že ke školním věcem přistupuje ne zcela dobře, spíše liknavě, a nepřipravil se na jeho hodinu, tím méně na ústní zkoušení. Případně na písemný test. Žák jako plod respektující výchovy se patrně ani nezvedne v lavici, aby učiteli vysvětlil, že chce být respektován ve své vůli a plánu, pokud nějaký má. Nejčastěji jeho podobou bude, že se mu do zkoušení nebude chtít jít. Můžeme tady uvažovat o analogické situaci, kdy se mladému fotbalistovi po absolvování několika tréninků, které jsou přece přípravou na zápas, nebude chtít nastoupit do utkání. V něm má předvést, co se doposud naučil. On nechce a úkolem učitele je jeho přístup respektovat? Vyhovět mu?
Pohled z druhé strany. Kdo bude respektovat cíl a snahu učitele se dozvědět pravou úroveň znalostí žáka? On má přece za úkol zajistit proces jeho vzdělávání. Mj. také potřebuje zpětnou vazbu, zda ve své pedagogické práci postupuje správným směrem a dosahuje náležitých výsledků. Pokud nebudou, jaký pohled a kroky zvolí vedení školy? Co by dělala komise České školní inspekce? Co by si počínali rodiče, kdyby obdrželi přípis, že cíle školy a chtění dítěte se nalézají ve vážném rozporu? Kdo by měl „silnější“ ruku a hlas? Dostala by se věc až před soud? Já bych se kladné odpovědi nedivil…
Do hry mohou vstoupit ostatní žáci a žákyně. Co jestli ho nebudou chtít poslouchat jeho spolužáci? Jistě též oni mají svoje představy, přání a cíle, s nimiž do školy přicházejí. Byť by se ocitaly na nejnižší úrovni, tj. nějak přežít a nenechat se „ovlivnit školou“. Pak by mohli odejít na chodbu, aby od plodu respektující výchovy měli pokoj. Ale když se jim nebude chtít odejít ze třídy? Má je učitel opět respektovat? Koho by na ni měl poslat? Jestliže všichni odmítnou, jaké by mohl a měl zvolit řešení? Existuje vůbec? Leckomu se jako první myšlenka nabízí použít sílu, převahu a autoritu. Jistě by získal respekt. Ale pak už by nebyla respektována osobnost žáka a/nebo žákyně. Máme před sebou další zapeklité plody respektující výchovy. Kolik se nám jich ještě podaří odhalit? Budou mít všechny tmavé zabarvení? Ještě se pokusím něco zjistit.
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-respektujici-vychova-deti-a-jasne-reseni-95600 /.
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-respektujici-vychova-deti-a-jeji-nasledky-96550
