Článek
Dnes navážu na několik minulých podkladů / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-respektujici-vychova-deti-a-jasne-reseni-95600/.
Jestliže se malému lidskému tvoru ve všem vyhoví, hodně se posílí jeho přesvědčení, že je výjimečným stvořením na zemi. V daném duchu se prožívá od útlého věku, kdy je všemi obskakován. Jenže někdy přijde čas, kdy je třeba uvedenou tendenci pozměnit. Neříkám, že nutně musí být úplně přetnuta a zašlapána. Není přesně stanovený čas, ale mezi úkoly dítěte patří, že se musí smířit se skutečností, že není a dále nebude středem vesmíru.
Pokud zastánci respektující výchovy tvrdí, že se mu musí ve všem vyhovět, ocitají se v omylu. A škodí jemu i sobě samotným. Navíc vystavují osoby, které s jejich potomkem přijdou do styku, zvýšené zátěži, stresu, nepohodlí, obavám, napětí, strachu, zlobě a dalším jevům, jež mají nepříznivý vliv na jejich prožívání, myšlení a chování, celkově na imunitní systém.
Vezmeme si na pomoc konkrétní příklady. Jak má paní učitelka v MŠ řešit situaci sporu a nárazu, když se jí ve skupině sejde několik dětí jako plodů respektující výchovy? Stav se zhorší ve chvíli, kdy byť jen část z nich bude mít přání hrát si se stejnou hračkou. V dřívějších časech dospělá osoba autoritativně rozhodla, spor vyřešila, děti rozdělila, přidělila jim „práci na jiném místě“, uronilo se pár slz a padlo něco nehezkých pohledů, ale za chvíli nastal klid. Děti pochopily, že nejsou jen ony. Že se občas musí ustoupit, poslechnout, dohodnout se. Šlo se dále. Dnešní někteří rodiče se ocitají na kvalitativně vyšší úrovni a budou se dožadovat plného respektu pro své dítě. Avšak jak prekérní situaci vyřešit?
Uvědomme si zde ještě jeden důležitý faktor. V MŠ jde sice o hodně, nikoli však o „všechno“. Po MŠ přijde nástup do ZŠ, kde se zvýší počet dětí a s nimi naroste úhrn přání, představ, cílů, očekávání a jim blízkých elementů. Není v lidských silách je sladit a vyřešit. I kdyby paní učitelky měly známou svatou trpělivost a byly tzv. ze zlata. Mají na starost dvacet pět dětí, v případě pobývání a docházky Ukrajinců naroste účet klidně na třicet. I kdyby řešená respektující výchova byla uplatňována u pouhé poloviny, ocitne se vedoucí jedinec v neřešitelné konstelaci.
Mezi dopady už dnes patří, jak se vinou určitých, mj. právě i tzv. respektujících přístupů, dostane do stavu, kdy nelze přistoupit k cílům a obsahu RVP a ŠVP tak, aby byly zdárně splněny. Nemusíme být zastánci dřívějších autoritativních přístupů, ale je zapotřebí si uvědomit, že jednoznačně nesou výsledky. Stačí se podívat na postupy a na praktické výsledky školských systémů v asijských zemích. Ne, nemyslím pouze Čínu. Tady naší zemi a tzv. vyspělé Evropě již dávno ujel vlak, což plně potvrzují ekonomická data.
Myslím, že jsme dojeli na křižovatku. Pokud jsme ji už neprojeli. Na jednu stranu vede respektující výchova a její obsah / pokud vůbec je! /, která se podílí na formování samostatných osobností, leckdy však také do sebe zahleděných, egoistických a nevychovaných fracků. Leckdy naštěstí mívají i velmi cenné kladné prvky. Na druhé straně je k vidění skupina lidských jedinců, kteří jsou sice mírně či více omezeni ve svých právech a v celkovém rozletu, avšak podávají - zpravidla žádoucí - konkrétní výsledky. Je nutné si položit následující otázky. Co vlastně chceme? Jak bude vypadat svět za deset, dvacet let? A jak později? Kdo se v něm spíše prosadí? Kdo bude dbát hlavně či pouze na sebe a své potřeby? Kdo se bude více a aktivněji podílet na tvorbě bohatství tak, abychom si mohli žít na vyšší úrovni? Bude vůbec možné ji zachovat aspoň na současné úrovni? Jestliže princip respektující výchovy v ekonomickém zápase propadne, kdo za něj převezme osobní odpovědnost? Kdo se například postará o rodiče, až nebudou ve stáří moci? Jimi stvořený plod nejspíše nikoli… Důvod je nabíledni.
