Článek
Byl člověk z masa a kostí, i když si ho řada lidí idealizovala. Jan Werich neprožil spokojené dětství, otec byl tyran a zakazoval mu styk s maminkou. To rozsekla až první světová válka, kam narukoval a Werich se tak k matce mohl vrátit. Bohužel mu ale neuměla dát lásku, po které tak toužil a budoucí herec si tak daleko víc rozuměl s oběma babičkami. Mimochodem, už jako sedmiletý kluk se potkal se stejně starým Jiřím Voskovcem, se který o pár let později vytvořili legendární dvojici.
Už na gymnáziu totiž zjistili, že je spojuje stejný humor a pohled na svět. Oba skončili na právech, ani jeden je nedokončil. Místo toho snili a přemítali, jak zaujmout široké publikum. Povedlo se to vlastně hned jejim prvním dílem. Vest Pocket Revue byla zamýšlena jako studentská recese, kterou pobaví kamarády. Nakonec se odehrálo přes 200 repríz a Werichovi s Voskovcem ležela Praha u nohou. Osvobozené divadlo byla poté velmi navštěvovanou scénou.
Nacisté by ho zavřeli
V té době už se Werich znal se svou budoucí manželkou Zdenou. Ta se vzdala vlastní kariéry a pomáhala v Osvobozeném divadle. Starala se o propagaci, účetnictví, ale třeba i šití kostýmů. Až osm let po svatbě se Werichovi a jeho paní narodila dcera Jana, podle všeho byla vymodleným dítětem. Říkalo se také, že se paní Zdena bála otěhotnět, v její rodině se totiž projevovaly duševní nemoci. Tento strach byl oprávněný, ona sama měla později psychické problémy, také Jana byla labilní. každopádně se jim nikdy nepodařilo se zcela sblížit.
Navíc v době, kdy vypukla druhá světová válka, musel Werich urychleně pryč z vlasti. Nebylo žádným tajemstvím, že proti nacistům aktivně vystupoval. Pravděpodobně by tak skončil v koncentračním táboře. Aby tomu předešel, emigroval do USA s tím, že jeho žena a tehdy malá dcerka přijedou později za ním. To se povedlo a zejména Janě se v Americe velmi líbilo.
Svému otci nikdy neodpustila, že ji donutil vrátit se do Československa. Stejně tak mu nezapomněla, že ji donutil stát se herečkou. Ji to totiž táhlo spíš k překladatelství, protože měla talent na jazyky. Jejich vztah obecně byl poněkud neobvyklý. Jana ho zbožňovala a milovala, zároveň ho vinila ze svých neúspěchů. Dobře totiž věděla, že hereckého talentu má opravdu jen malinko.
Osudná rakovina
Naopak Werich zcela propadl kouzlu své vnučky Zdeničce, které se odmalička říkalo Fanča po manželce Jaroslava Ježka. Herec s ní byl moc rád a měl k tomu hodně příležitostí. Jeho dcera se totiž po rozvodu vrátila zpět do jeho vily, takže měl vnučku stále u sebe. Bohužel Jana ale své problémy řešila alkoholem, navíc se téměř na ničem neshodla se svou matkou, která nakonec podlehla rakovině.
Ostatně stejná nemoc postihla i Wericha, dokonce kvůli ní ke konci života přišel o hlas. A rakovina byla osudnou i Janě, která se o tatínka po smrti matky starala. Ovšem ne dlouho, všichni tři zemřeli krátce po sobě, během roku a půl. Nebohé Fanči se poté ujala Janina kamarádka Jana Paková.
Jak to bylo s Antichartou?
Po Werichově smrti vyplula na povrch celá řada zajímavostí. Například se veřejnost dozvěděla o jeho nemanželském synovi Jiřím Pešákovi. Objevily se také informace, že Werich před druhou světovou válkou inklinoval k Sovětskému svazu, zahrál si v propagandistickém filmu Pád Berlína. V roce 1938 měl dokonce v Poděbradech soukromou schůzku se sovětským velvyslancem. Zřejmě mu šlo o blaho jeho manželky a dcery a chtěl jim zajistit bezpečí, pokud by se jim nepovedlo emigrovat za ním do USA.
Další ne úplně jasnou záležitostí je jeho podpis Anticharty. Pro mnoho lidí to bylo překvapení, vždyť Werich předtím podepsal manifest Dva tisíce slov. Je otázka, jestli starý muž věděl, co v případě Anticharty podepisuje. Spíš asi ne. Když mu došlo, na jaké listině je jeho podpis, chtěl ho odvolat. Už ale bylo pozdě. Jiřina Švorcová se později zmínila, že bývalý československý premiér Lubomír Štrougal poslal Miloše Kopeckého, aby Werichovi domluvil, ať veřejně neprotestuje. Soudruhům tento tah vyšel dokonale, Werich se s podpisem na Antichartě smířil.
