Článek
Co dnes ještě běžně uslyšíte v mateřských školkách, kam s důvěrou svěřujete své milované dítě?
Nechte nám ho tu a utečte, když vás nevidí.
Opravdu je někdo schopný nechat dítě s cizími lidmi a v neznámém prostředí, aniž by se s ním rozloučil? V mnoha školkách přitom přesně tohle po rodičích chtějí. Aby dítě moc nežadonilo, že chce jít s maminkou nebo s tatínkem, máte utéct nenápadně. Představa, když se dítě rozhlédne a rodič, jediný člověk na celé světe, kterému bezmezně důvěřuje, tam není - dokonalá pohádka.
Chvíli bude brečet, a pak to vzdá.
Ještě aby ne, když dítě zjistí, že mu to k ničemu není. Zajímavé, že když brečí dítě, čeká se, až přestane přehánět. Když brečí dospělý, protože svěřuje svůj poklad neznámému člověku, je to rozmilé.
Budeš tu sedět, dokud to nedojíš.
Kdo tuhle větu ve svém životě někdy neslyšel? Objevuje se i ve školkách, kde se zoufalé učitelky snaží dostat do dětí normální jídlo. Jenže mnohdy je právě tenhle způsob rychlá cesta k nezdravému vztahu k jídlu.
Po obědě se chodí spinkat!
Kolik tříletých dětí si ještě rádo po obědě lehne? Některé už nespí vůbec, další padnou vyčerpáním po celém odpoledni na hřišti. Představa, že vás někdo pošle do postýlky a musíte tam ležet, dokud znovu nezavelí, je šílená. Díky bohu, že už od toho některé školky upouští a zkrátka děti spát nemusí.
Nežaluj.
Komu jinému si má dítě postěžovat, když se mu děje křivda? Svým nejbližším? Učitelkám, tetám? A pokud děti naučíme, že nemají žalovat, když se jim něco děje, opravdu přijdou za několik let, až se jim něco stane? Co když je bude šikanovat spolužák a nepřijdou, protože v dětství slyšely nežaluj? Neučte děti nežalovat, učte je se chovat v krizových a konfliktních situacích… A když vám důvěřují a přijdou se svěřit, neříkejme tomu, prosím, žalování.
Velký holky nebrečí. Kluci nebrečí.
Všichni brečí. Mladí, staří, zoufalí i šťastní. Dospělí i ti nejmenší. Tak neučme děti, že se nebrečí, aby se v dospělosti bály projevovat emoce a neuměly říct ne. Pořád je to ze zahrad těch školek slyšet…
Ty jsi ale ostuda.
Co je ostuda? Počůrat se? Spadnout? Vylít pití? Nic z toho by u nejlepšího kamaráda, který je dávno dospělý, nebylo důvod k výsměchu. Nemělo by být ani u malých dětí.
