Matky na mateřské skuhrají, přestože je systém dávek více než štědrý

Je zcela na rozhodnutí každého, jestli si dítě nebo snad více dětí opatří. Pokud nepatří k bohatší vrstvě, musí být každému jasné, že každý přírůstek do rodiny něco stojí. Přesto maminky dnes berou mateřskou a potom rodičovský příspěvek a to na každé dítě, i když jich porodí několik za sebou po roce. Ještě po revoluci mámy čerpaly jen jednu rodičovskou, ačkoliv za ty tři roky porodily třeba děti tři. A nikdy jsem neslyšela žádnou lamentovat. Mojí mamince končila mateřská v mém půl roce. Moje babička ji přenechala svoji pracovní pozici a odešla do penze. Mamka pracovala a o mne pečovala babička. Ženy prostě už po půl roce nedostaly ani chlup a bylo na nich, jestli dítě svěří do jeslí, nebo jim stačí výdělek hlavy rodiny. Je pravda, že jeslí byl dostatek, ale která dnešní máma by chtěla své půl roční miminko hodit na starost sestrám v jeslích a jít do práce na plný úvazek? Vždyť to se neshoduje s moderními výchovnými trendy a přístupem k výchově dítěte.

A co taková emancipace? Nemůže za to i trochu tento postoj žen? Ženy hlásají, jak jsou schopné zastat stejné pozice jako muži. Chtějí stejné platy. Pozice žen i mužů se tudíž dají i srovnat, ale vývojem doby došlo k situaci, že zatímco za první republiky muž v pozici středoškolského učitele s přehledem uživil ženu se třemi dětmi, utáhl provoz velkého bytu a dokázal zaplatit služebné, tak dnes taková rodina na tom bude podprůměrně a tím, že manželka a matka od tří dětí, bude občas odbíhat za jakýmsi přivýdělkem, jistě životní standard o několik tříd výš nenahodí.

Důchod a mateřská jsou dvě naprosto odlišné dávky. Člověk, který pobírá penzi, již práci odvedl, do kasy státu napumpoval. Matka na mateřské čerpá peníze na dluh. Závist, že dá zaměstnavatel přednost důchodci? A což se takhle vžít do role toho podnikatele? Vždyť jednou ze současných deviz zaměstnanců je jejich flexibilita. Zaměstnavatel chce, potřebuje… zaměstnanec přiskočí a pracuje. A tady prostě pro matky „spadla klec“. Přiskočí chlap, bezdětná žena nebo penzisté. Proč? Protože přes veškerou snahu o emancipaci to přece jen není takové, jak by si ženy přály. Prostě žena, která si vybrala cestu mateřství, musí přiznat, že dítě je závislé především na ní. A jsme v začarovaném kruhu. Protože dnešní matky mají na jednu stranu silné pouto na své dítě, snaží se mu maximálně věnovat, rozvíjet ho s citem, pochopením a podle módních trendů, na druhou stranu by dítě nejraději někam odhodily a běžely vydělávat peníze. Já osobně, pokud budu podnikat a potřebovat nějakého zaměstnance, volím penzistu. Pochopitelně, pokud dokáže odvést dobře svoji práci. Nechci poslouchat výmluvy, že Maruška má teplotu a Jeníčkovi rostou zuby a udělám to, co nejdříve. Ne, mě to prostě nezajímá. Chci práci hotovou do večera, je mi jedno, kdo to pro mne udělá. Jestli sedmdesátiletá či třicetiletá. Jsem podnikatel, nejsem charita.

Dnes má každý svobodu. Může se rozhodnout, jestli založí početnou rodinu, nebo zplodí pouze jedno dítě. Nebo zůstane bezdětný. Je to každého věc a stát není zaopatřovací ústav. Pokud rodina s více dětmi nemá žádné výlučné finanční postavení, je tak trochu jasné už dopředu, jakým směrem se bude ubírat. Každé dítě je jako drahokam, je cenné, ale drahé. Stěžovat si na malé rodičovské příspěvky je bezpředmětné. Ty hlavní a velké výdaje teprve přijdou. Až děti začnou studovat střední a vysoké školy, až budou mít své požadavky na nějaké standardy, bez kterých se neobejdou. Matka už bude plně provozu schopná. Nastane její čas. Nyní jde vlastně o nic. Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, jak se říká. Co budou tyto mámy řešit za deset nebo patnáct let? Do dětí je nikdo nenutil. Jednalo se o jejich svobodné rozhodnutí, za které nikdo nenese odpovědnost. Nebudeme se přece domnívat, že pisatelka tak jednala v dobré víře, aby porodila co nejvíce plátců daně, aby bylo dost na penze dalších generací. Ne, tak to nechodilo ani za BOLŠEVIKA.

Je to jednoduché. Ještě v osmdesátkách bylo cílem děvčat založit rodinu. Nikam se cestovat nemohlo, žádná seberealizace, jedině slevy z daně pro ty, kteří mají rodinu, možnost získání bytu nebo novomanželskou půjčku. Vdala se jedna, druhá a další se snažily, aby se také chytly. To prostě dnes neobstojí.

Milá autorko, žijete ve svobodné zemi. Vaše rozhodnutí bylo také svobodné. Máte hodně dětí, vaše rozhodnutí porodit vaše děti bylo také dobrovolné. Naše země je svobodná. Každý podle svého rozhodnutí. Nebo chcete spasit stát? Tím, že několikrát v měsíci odběhnete do nějakého zaměstnání, svým dětem exkluzivitu jistě nezajistíte, stejně jako když vám navýší rodičovský příspěvek o sto nebo třeba čtyřista korun na každé dítě.