Článek
Po vdově kamioňáka se šesti dětmi neštěkl pes. Tento pán, otec a manžel zemřel při přestávce ve svém kamionu na srdeční selhání, kdesi v Rakousku. Zaměstnavatel byl tedy zcela z obliga. Ke cti mu budiž, že zajistil alespoň převoz zemřelého do ČR. Nejspíš musel odklidit mrtvolu ze svého kamionu.
Vdova zaplatila pohřeb, na který přispěla celá rodina a více už pomoci nedokázala. Vdova nejen že musela čelit svému žalu, ale i nouzi a neskutečné byrokracii při zajišťování vdovského důchodu a sirotčích důchodů pro své děti.
Několik měsíců se se svým platem prodavačky ve večerce potácela ve skutečné nouzi, než příslušné úřady zaúřadovaly, přiznaly a hlavně poslaly tolik potřebné finance pro rodinu. V mezičase se zadlužila, dopoledne, nebo odpoledne jsem jí vídala vypomáhat s nejstarší dcerou na poli.
Dům se jí nepodařilo udržet, musela ho prodat, protože musela vyplatit dětem jejich podíly z dědictví, tyto podíly ovšem nesměla použít na jejich potřeby, mohly být pouze vyplaceny dětem po dovršení 18 let.
Nikdo o této rodině nepsal, nikdo pro ně neuspořádal sbírku a úřady při svém úřadovaní naprosto selhaly. Nikdo z úředníků této náhle ovdovělé ženě ani neporadil, jaké sociálni dávky by mohla získat. Jednoduše ji stát nechal osudu napospas.
Nedivím se, že se někdo rozhodl uspořádat sbírku pro rodinu zemřelého psychologa, známé osobnosti. Zřejmě zakladatel ví, jak to chodí a jaká nouze by na rodinu bez hlavního živitele čekala.
Nehodlám to rozporovat. Přesto mi nedá zeptat se, co ti druzí? Vdova po známé osobnosti přece není jediná vdova, není jediná, která zůstala s dětmi, bez živitele, s hypotékou na krku. Má štěstí.
Někdo nemá štěstí, nemá známého muže, nemá přátele, kteří by uspořádali sbírku pro ni a pro její děti. Nemá štěstí, přijde o dům, či byt na hypotéku, děti přijdou nejen o otce, ale i o domov, rodina se propadne do chudoby dřív, než stát dokáže roztáhnout záchrannou síť.
Neustále jsme konfrontováni s tragédiemi známých osobností a jsme jimi tak zahlceni, že stejné, nebo podobné tragédie kdesi „u nás za humny“ nám úplně unikají. Nejen známé osobnosti však trpí. Pokud se jich ujmou média, získávají nekonečný proud soucitu, pochopení a jak vidno, tak i peněz.
Podobná, avšak anonymní tragédie kdesi v Horní Lhotě, nikdy nezíská potenciál vzbudit soucit, natož touhu pomoci. Jak by také mohla.
„V bytě byl nalezen oběšený muž, zůstala
po něm manželka a tři děti, policie provádi šetření ve věci.“
No a co, každý má přece svých starostí dost. Obdobnou větu si někde můžeme přečíst téměř každý den. Jen se mění místo a příčina tragédie. Nikoho nezajímá, jak se náhle ovdovělá žena, se smysly, zastřenými smutkem, dál dokáže poprat se životem, probít se byrokracií, vydržet mezičas, než se vyřídí všechny potřebné sociální dávky k přežití.
Nevadí mi různé sbírky, mohu přispět, nebo nemusím, dle svého uvážení. Jen mi to připomnělo, jak se paní ze sousedství potýkala s podobnou situací a několik měsíců se nekonaly ani stovky na pomoc, natož miliony k zajištění dětí. Děti kamioňáka snad nejsou hodny soucitu? Obzvlášť, když zemřel tak obyčejnou smrtí, že to nestálo ani za řádek v žádné rubrice.
Co tedy dělají jiné vdovy s dětmi, než se vyřídí všechno potřebné? Musí žít v děsivém strachu z budoucnosti a ve velké tísni. Pokud může vypomoci širší rodina a okolí, je to dobré, ale když ne?
Matky se s takovou situací perou neskutečně statečně, vždyť jde o životy a budoucnost dětí. Mně děsí už jen ta představa, jak s malými dětmi musí zařizovat pohřeb a další úřední záležitosti, které stojí za úmrtím blízké osoby, čelit neskutečné byrokracii na úřadech, musí zvládnout vlastní smutek i smutek svých dětí.
Tohle by snad nemělo stát na tom, jestli má ty správné známé.
Aktuálně se objevila informace, že sbírka byla ukončena předčasně. Mimo jiné bylo zjištěno, že vdova po zesnulém psychologovi Radku Ptáčkovi vlastní několik dalších nemovitostí. Nehodlám to komentovat, ale o to víc musím myslet na ty, které takové možnosti nemají, co si asi musí prožít a čím projít, než se situace po náhlém úmrtí živitele rodiny stabilizuje.
Zdá se však, že na povrch vyplouvají další skutečnosti, které na tuto sbírku vrhají úplně jiné světlo. Manželství bylo údajně v rozkladu, dva roky procházelo krizí a Radek Ptáček měl být žádán, aby z domova odešel. Pokud by to byla pravda, tato skutečnost by vrhala na celou sbírku úplně jiné světlo. Nevím, jestli to bylo zakladatelkám známo, ale tohle už hraničí se zneužitím dobré vůle dárců. Nevím, jak jinak na to nahlížet. Když nevyšlo tučné výživné, tak vyjde sbírka?
Článek ještě nebyl zveřejněn, takže mi to umožňuje situaci sledovat a aktuálně doplňovat nové informace. Nu, myslím, že mít tyto informace dřív, než jsem začala psát, článek by vyzněl trochu jinak.
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/573197-cesko-rozdelila-sbirka-po-smrti-psychologa-ptacka-jste-hyeny-pustili-se-do-sebe-lide#utm_content=trendingnews&utm_term=psycholog%20pt%C3%A1%C4%8Dek&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://www.extra.cz/sbirka-pro-rodinu-psychologa-radka-ptacka-bude-predcasne-ukoncena-vdova-kvuli-ni-celi-masivni-kritice-cf682?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sbrowser#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sbrowser.box
https://zivotvcesku.cz/smrti-psychologa-ptacka-predchazelo-rodinne-drama-promluvil-clovek-z-jeho-okoli/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sbrowser#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sbrowser.box