Článek
Kdo by nyní očekával kratší či delší hodnocení a komentáře k vývoji na frontě a následně vydávání příslušných doporučení, dostal by se do omylu. Ani se nepustím do řešení nečekaného kousku v podobě průniku ukrajinských vojáků za hranice ruského státu. Ač o dané oblasti něco vím, ponechám ji plně na fundovanějších odbornících, přičemž bych doporučil, aby se do ní politici moc nepletli a svými neuváženými a leckdy líbivými kroky ji nečinili složitější, než ve skutečnosti je. Nepůjde ani o hodnocení ukrajinského počasí.
Myslím, že bude docela zajímavé se podívat, jak vypadalo ukrajinské léto z hlediska dětí, které navštěvují první stupeň a přišly k nám z velké východní země, ať již se tak stalo před více než dvěma roky nebo později. Vzorek patrně nebude reprezentativní, leč určitý obrázek si udělat můžeme. Začal bych popisem od několika chlapců, kteří za dva měsíce skoro nikde nebyli. Na jejich cestování rodiče neměli čas a zdálo se i málo peněz. Ovšem do sytosti si užili běhání kolem panelových domů a jízdy na obyčejných koloběžkách. Jako výjimku označili dvě návštěvy městského koupaliště. Pokud tráví jejich rodiče hodně času v práci, není se co divit. U části chlapců byla koloběžka doplněna o fotbal. Buď si jen tak sami kopali nebo se jim podařilo vmísit do nějaké místní skupinky.
Přibližně jedna třetina měla možnost spatřit moře, konkrétně se jednalo o destinace v Bulharsku, Chorvatsku, Turecku a Španělsku, přičemž jedna žákyně uvedla, že u něj byla také doma na Ukrajině. Úplnost faktu jsem neprověřoval, ale leckdo si možná bude pamatovat jeden můj článek, který sem již mířil / Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-o-bezstarostnosti-ukrajincu-70859/.
Nejčastějším podkladem bylo pobývání v místě aktuálního bydliště, přičemž část ho opustila na pár dní, kam můžeme zařadit jednodenní výlety do hlavního města Prahy či dvoudenní za různými přáteli rodičů. Opět se často vyskytoval objekt městského koupaliště, na němž některé děti strávily dvouciferný počet dní. Hlavně ocenily prostor a vybavení, jehož si docela užily. Jako důležité bych viděl, že se nikomu nic nestalo a nikdo neměl potíže s návratem do školního prostředí. A ještě jeden poznatek - téma války se takřka neobjevilo!
Jak bylo patrné z dalších vystoupení, hodně se děti cizinců k našim českým a moravským přiblížily ve využívání nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Zatím ještě patrně nepronikly na sociální sítě, kam se české děti dostanou navzdory platným omezením. Že by opět „úřadovali“ rodiče?
Nelze vynechat jejich cesty do rodné země. Ukázaly se mezi nimi docela velké rozdíly. Pobyt trval od několika dnů až do více než měsíc. Tradičně v něm hráli významnou roli babičky a dědečkové, ačkoli do části rodin jejich kamarádů a známých zasáhly válečné boje. Důvodem návštěv na různě dlouhou dobu se samozřejmě stala míra nebezpečnosti tamější situace. Někdo tam nezamířil vůbec. Buď nebylo za kým, nebo se riziko jevilo jako příliš vysoké.
Abych dodal úplnou informaci, zaslechl jsem názor, že by děti měly zůstat v naší zemi a do rodné se nevracet, neboť se nalézá ve válečném stavu. Pokud tam válka není a neprobíhá, mají se vrátit. Netvrdím, že je optimální, ale nesporně na něm něco bude. Jako analogii bych viděl situaci po zemětřesení, kdy jsou lidé nuceni svoje bydliště opustit, ale zcela přirozeně je tam cosi táhne a oni jsou ochotni riskovat zvýšené riziko, pozornost hlídkujících orgánů a případně též pokutu.
PS: Kdyby snad někdo chtěl východním sousedům závidět pobyt u moře, doplním zprávu, že již řadu měsíců naše země vydělává na faktu, že Ukrajince přijala a zaměstnala. Pokud se můžeme spolehnout na oficiální podklady. Jinou otázkou je, kolik výletů a rekreací bylo pokryto ze státních dávek, které mají jiný účel než létat ke slané vodě. Sem se ještě dostaneme.