Článek
Včera jsem byl na návštěvě u rodičů. Bydlí v klasickém panelovém domě na sídlišti v Praze. Na jejich patře se prodával byt, který koupili mladí manželé. Před třemi týdny se jim narodilo miminko.
Nebydlí hned vedle rodičů, ale v bytě naproti. Když člověk vystoupí z výtahu, jejich byt se nachází vlevo. Při vystupování, se tedy člověk přirozeně podívá na jejich dveře. Nejsou ničím zvláštní. Jen před nimi bývá často pytel s odpadky. Rodiče už nám vyprávěli, že tam ty odpadky jsou každý týden. A to i několik dní. Mladý pár se prý dost nahlas hádá, kdo že ty odpadky má vynášet.
Včera při vystupování z výtahu jsem právě jednu z těchto diskuzí zaslechl. Nešlo to přeslechnout. A upřímně, ten zápach použitých plen byl cítit už dole u vchodu. Takže když jsem vystoupil z výtahu, byla to dost zapáchající pecka.
Byl jsem u rodičů pár hodin. Koupili si novou televizi, a tak bylo třeba přijet ji zapojit. S tátou jsme probírali, jak mladý sousedé řeší své spory. Že ruší několik bytů okolo svými hádkami, to je jedna věc. Je to pochopitelné, že jsou mladí a emoce, testosteron a poporodní hormon, tam lítá vzduchem. Ovšem nechat odpadky na chodbě, a to po několik dní, to už je jiná kapitola.
Nedovedu si představit, že bych se za pár týdnů se svojí ženou hádal o to, kdo vynese odpadky. Termín máme už za 3 dny a já jsem připraven být své ženě oporou. Ne se s ní dohadovat o tom, že já chodím do práce a ona se doma válí.
S těmito myšlenkami jsem odešel od rodičů z bytu. Co myslíte? Odpadky byly stále na stejném místě. Páchly ale snad ještě víc, než když jsem jel nahoru! Sjel jsem tedy výtahem dolů a co čert nechtěl, milého souseda jsem pouštěl do výtahu. „To je smrad, co? Moje stará ještě nešla s košem, ale já jí to hned vysvětlím!“ prohodil směrem ke mně. Tím mi dal jasnou zelenou k tomu, abych mu taky něco pěkného pověděl.
A tak jsem spustil: „Proboha chlape, prober se! Tvoje žena ti před třemi týdny porodila zdravého kluka a ty se tady s ní dohaduješ, kdo vynese odpadky? Smrdí to po celým baráku už několik dní a ty ji budeš ještě sekýrovat? Seš normální? Seber se a běž pro ten smradlavej pytel a vynes ho! Odpadky patří do popelnice před domem. Ne na chodbu! A domů se vrať s kytkou a nějakou teplou večeří!“ spustil jsem na něho. Zůstal na mě chvíli zírat a pak se nadechl, že by oponoval. Neměl ale šanci, já ještě neskončil: „A omluva, ta je na místě za ty blbý kecy, co na ni máš! Doufám, že příště až sem půjdu, už nebudu poslouchat jak se tady dohaduješ jak malý děcko, že to není tvoje práce. Chlap se o rodinu stará. Příchodem z práce a výplatou to nekončí. Nazdar!“
Ještě jsem slyšel, že mi odpověděl na pozdrav. Ten mě vytočil! Jestli něco nesnáším, tak hulváty, co křičí na ženy! Ještě ke všemu v takovém stavu. Doufám, že se začne chovat ke své ženě jako chlap a ne jako další dítě!
