Článek
Anežka je už v osmé třídě a není na tom psychicky úplně dobře. V loňském roce téměř nechodila do školy. Její rodiče jsou rozvedeni dlouhé roky a dlouhé roky Anežka každou neděli mění své bydliště. Má střídavou péči.
Anežka je z pohledu učitele vzorná žákyně. Vždy připravená, sešity krásně upravené, nikdy nepřišla pozdě, nikdy se nezapletla do konfliktu. Při bližším pohledu ale uvidíte dívku, která má strach ze selhání, která se dokáže před ohlášenou písemkou vystresovat tak, že se začne klepat nebo dostane migrénu.
O přestávkách se ráda baví s učiteli, mezi řádky vypráví o taťkovi, který je velmi náročný, skoro despotický, o mamce, která je chápavá, ale stále je pod určitým vlivem tatínka, i když jsou rozvedení a bydlí každý ve svém bytě. Anežka už je z celé situace unavená, vyčerpaná a střídavou péči nechce. Než se dostala k psycholožce, docházela do krizového centra. Prostě už nemohla.
Tím, že vyhledala pomoc, otevřela svůj problém a hledala řešení. S pomocí sociální pracovnice podala žádost o změně péče. K taťkovi už chce chodit jen jednou za čtrnáct dní na víkend. Situace je těžší o to, že taťka trvá na tom, že až do soudu musí být všechno podle stávajícího rozsudku. A Anežka? Taťku má ráda, jen prostě cítí, že už takto nechce žít. Nechce se neustále stěhovat. Chce mít stále u sebe knížky, které potřebuje, své malířské potřeby, chce si oblečení dávat stále do stejné skříně. Nechce už mít strach, že někde něco zapomene. Teď neví, co má dělat. Taťka se na ni zlobí a dává jí to najevo. Má to těžké. Hledá dál pomoc. Ve škole chodí za školní psycholožkou. S mamkou k psychologovi. Chce být stále nejlepší, ale všechno je nějak těžší.
Soud má proběhnout koncem roku, má strach, ale zároveň doufá, že vše dopadne podle jejího přání. Snad. Anežka z toho ale nevyjde jako vítěz. V této situaci je vše prohra, vztahy už jsou narušeny, jestli trvale, ukáže až čas.
