Článek
První třída
Očekávání: Naučí se plynule číst (hlasité čtení bude potřebovat ve škole a pak možná až bude číst dětem pohádky); sčítat a odčítat do dvaceti (potřebujeme celý život); psát psacím písmem (od šesté třídy začne psát hybridním písmem – kombinací psacího a tiskacího písma, v dospělosti bude potřebovat podpis a možná vyplňovat formuláře, vše ostatní už dnes řešíme elektronicky).
Realita: Kromě výše uvedeného, se učí samostatnosti, sebeobsluze, plnění povinností, spolupráci, rozvíjí komunikačních dovedností, ale i třeba čistit si zuby, mýt si ruce - vše bude potřebovat celý život.
V první třídě má každý žák jinou pozici na startovní čáře. Někteří čtou bezchybně a plynule, jiní poznají písmenka a pro další jsou to jen nesrozumitelné obrázky. Stále častěji mají prvňáčci výslovnostní vady, které jim komplikují jak čtení, tak psaní. Běžně jsou v první třídě zařazena logopedická cvičení. Prvňáčci už dávno nesedí celé dopoledne s rukama za zády, učí se na koberci, v pohybu, u klavíru či v knihovně. Na konci první třídy nejsou všichni v cíli. Řada žáků má problém s plynulým čtením, písmo je nečitelné a čísla jsou nepřítelem. I když slovní spojení domácí úkol nebo domácí příprava patří v poslední době mezi vulgarismy, výsledky žáků v první třídě jsou závislé právě na práci doma. Škola jen ukazuje metodu a cestu.
Druhá a třetí třída
Očekávání: Základy pravopisu (bude potřebovat celý život – pokud bude psát, nikdy nebude psát zcela bez chyb a už teď mu pomůže automatická kontrola pravopisu, za pár let zcela běžně AI); malá násobilka (i když ji využijeme jen občas a kalkulačku máme v mobilu); chápe svět kolem sebe – roční období, vesnice, město, souvislosti atd.; zodpovědnost za své vzdělávání (Kéž by se to povedlo u všech.)
Realita: Snaha o výše uvedené, diagnostika nadání, poruch učení, poruch chování, poruchy autistického spektra a práce s žáky na základě doporučení odborníků, ideálně podpora a rozvoj nebo reedukace, upevňování pracovních návyků; přichází angličtina – umí pojmenovat desítky zvířat, o kterých nic neví . Výuka na dopravním hřišti, plavání, finanční gramotnost - opět využijí po celý život.
Ve druhé a třetí třídě děti stále chtějí poznávat, učit se, jsou propojeni s paní učitelkou, rozumí si, jdou rychle kupředu. Přesto někteří mají problémy se čtením, písmo už se asi nezlepší a čísla jsou čím dál tím větší zlo.
Čtvrtá a pátá třída
Očekávání: Prohlubování znalostí o světě kolem, upevňování získaných dovedností.
Realita: „Vůbec nic neumí!“
Ve čtvrté třídě dochází obvykle ke změně učitele a žáčci mu nerozumí, mluví jiným jazykem. Dělá věci jinak. Všechny znalosti a dovednosti jakoby se vytratily a začíná se od začátku. Tedy úplně ne od začátku. Děti čtou, sice mizerně, ale čtou, píší, sice s chybami, ale píší, počítají.
Na začátku páté třídy si rodiče vzpomenou, že existují víceletá gymnázia, a začnou s dětmi pracovat. Výsledky jsou skvělé. Zbytek třídy, děti s PO – podpůrnými opatřeními výrazně zaostávají nebo jsou jen ve vleku tahounů.
Šestá třída
Očekávání: Zvládnout přechod mezi prvním a druhým stupněm, samostatnost, zodpovědnost, pochopení vztahu mezi učivem a reálným životem, mezipředmětové vazby.
Realita: „Vůbec nic neumí!“ Přes prázdniny došlo k formátování harddisků na tovární nastavení. Jsou tam jen základy. Tvoří si nové vazby se spolužáky.
Nerozumí učitelům, každý učí jinak, každý má jiné požadavky. Někdo chce absolutní ticho, jiný si na klid nepotrpí, jeden dbá na naučené znalosti, jiný požaduje myšlení a kreativitu. Jak se v tom chudáci žáci mají vyznat. Tahouni a nadaní jsou na gymnáziích, je to těžké složité a náročné. Stále někteří neumí číst plynule a o pravopisu snad nikdy neslyšeli. Už o ně nikdo nepečuje, musí se starat sami o sebe. Mezipředmětové vazby a spojení učiva s běžným životem jsou něco zcela mimo. Učivo chápou jako izolované informace a výmysl učitele.
Sedmá třída
Očekávání: Puberta, cíl přežít. Nové předměty chemie, druhý cizí jazyk s dvouhodinovou týdenní dotací. Samostatnost.
Realita: Krize
Přežíváme, druhý cizí jazyk je spíše úvodem do jazyka, s dvouhodinovou dotací prázdninami a akcemi není šance dělat pokroky. Více než učivo se řeší kázeň, spory, hodnoty a postoje. Motivace k učení se u žáků blíží k bodu mrazu. V druhé třídě zvládali tři čtyři aktivity za hodinu. Teď sotva jednu.
Osmá třída
Očekávání: Žáci by se měli začít vyhraňovat, měli by zjistit, co je baví, čemu by se chtěli věnovat.
Realita: Nebaví je vůbec nic. Rozvíjení dovedností probíhá proti vůli žáků.
V osmé třídě ustupuje puberta, ve druhém pololetí už začínají přemýšlet o budoucnosti. Hledají, kam dál. Trocha paniky. Zatím žádná aktivita, jen panika.
Devátá třída
Očekávání: Volba střední školy, přijímací zkoušky, zodpovědnost.
Realita: Naplňují očekávání předchozích let, a to téměř všechna.
S žáky se můžete normálně bavit, chtějí znát náš názor. Chodí na přípravu na přijímačky, snaží se. Učitel i žák mluví stejným jazykem, mají stejný cíl. Naposledy byla tato shoda ve třetí třídě. Takže to všechno mělo přeci jen smysl.
