Článek
To, že děti mají chřipku, angínu, různé „puntíkaté“ nemoci, je normální. Na to, že každé druhé dítě má atopický ekzém a alergie jsme si zvykli. Koneckonců dříve také lidé měli sennou rýmu a mléko bylo určené jen dětem, dnes je to alergie na lipnicovité a intolerance laktózy. I přes veškerou hygienu děti přinesou ze školy vši a v poslední době stále častěji i svrab. To vše je nepříjemné, ale dá se to.
Co už se nedá, jsou psychické problémy, které tak rádi bagatelizujeme. Ve škole se u dětí projevují stále častěji. Jsou zde žáci s tetanií, podle lékařského doporučení je nemáme ústně zkoušet. Máme tu žákyni s diagnostikovanou úzkostí. Za rok se ve škole setkáme s několika případy poruchy příjmu potravy či sebepoškozování.
V posledních letech ale skokově ve školách přibývají děti s chronickými nemocemi. Máme ve škole kluky s inzulínovou pumpou, holčičku, která má ulcerózní kolitidu (zjednodušeně chronický zánět tlustého střeva, který se projevuje úpornými průjmy, příznaky se léčí biologickou léčbou), máme řadu žáků s poruchami imunitního systému, kteří jsou dlouhodobě sledováni lékaři a kteří mají v době chřipkové či jiné epidemie online výuku. Do první třídy chodí holčička se stomií močového měchýře, v druhé třídě je chlapec, který trpí záměty kloubů, dalšímu atrofují svaly, už jsme měli žáky s různými typy rakoviny, s roztroušenou sklerózou. Hrůza a děs.
Tyto diagnózy známe, protože mají vliv na vzdělávání. Žáci jsou uvolněni z tělesné výchovy, mají individuální vzdělávací plán a chodí do školy na přezkoušení, vzdělávají se online nebo ve zdravotnickém zařízení. Další si vyvozujeme z omluvenek. Už to nejsou jen zubaři a očkování, ale gastroenterologie, urologie, neurologie, hematologie…
To, že se něco děje, potvrzuje i společné sdělení ministerstva školství a zdravotnictví. V tomto sdělení se definuje, jaké úkony učitel jako laik může realizovat na základě dohody se zákonným zástupcem a doporučení lékaře:
Příklady zdravotní podpory, kterou může poskytnout pedagogický nebo jiný zaměstnanec školy:
- dohled nad orální nebo jinou formou podání léčivého přípravku (např. aplikace inzulinu inzulinovými pery nebo inzulinovou pumpou, instilace (podání do tělní dutiny) očních kapek a gelů, inhalačních léků, promazávání kůže apod.,
- dohled nad výdejem správné stravy u potravinových alergií a u dietních omezení,
- podpora u obsluhy odkašlávacích přístrojů,
- umožnění a dohled nad dodržením osobní hygieny u dětí se stomií nebo u dětí, které potřebují cévkování,
- dohled nad funkčností audiologických a jiných technických pomůcek (např. sluchadlo, inzulinová pumpa, kochleární implantát.
Jedná se o obrovskou změnu. Před covidem jsme se nesměli dětí ani dotknout, za covidu přicházely stížnosti na měření teploty, připomínám bezdotykovým teploměrem a učitelé si to nevymysleli. Teď se situace změnila. Nejsme odborníci, podle sdělení jsme laici, ale máme podávat kapky do očí (kapala jsem vlastním dětem a ruce se mi klepaly), promazávat kůži (Máme mít rukavice? Vždyť i nám se přes kůži dostanou aplikované léky do těla.) Mám dohlížet na funkci přístrojů? Asi mi to někdo ukáže, ale je to velká zodpovědnost. Inzulinovou pumpu už jsem viděla, ale nepoznám, zda funguje správně. A odkašlávací přístroj jsem ještě ani neviděla. Chci pomoci, ale bojím se zodpovědnosti, nejsem zdravotní sestra natož lékař. Jsme jen učitelka všeobecně vzdělávacích předmětů a je mi těch dětí líto, i když to nikomu nepomůže.
Toto sdělení čtu jako signál, že se opravdu s našimi dětmi něco děje. Ministerstva nás připravují na to, že nemocných dětí bude přibývat. My jim samozřejmě poskytneme podporu, i když budeme mít různé pocity. Ale vyhlídky to nejsou nijak růžové. Měli bychom hledat příčinu, proč najednou máme tak nemocné děti, proč rakovinu a další hrůzy mají stále mladší lidé? Je to lepší diagnostikou, nebo je někde něco špatně?
Zdroje:
https://www.edu.cz/sdeleni-msmt-a-mzd-k-zajisteni-zdravotnich-sluzeb-ve-skolach-a-skolskych-zarizenich/
