Článek
„Když jsem šla na mateřskou, chtěla jsem pořád pracovat. Nechtěla jsem být závislá na rodičáku ani na manželovi. A začalo se mi opravdu dařit, což bylo fajn. Najednou jsem vydělávala víc než Petr. A nastal problém. Čím víc se mi dařilo, tím méně se snažil on. Najednou mi došlo, že vše financuju já, ale do toho mám doma dvě malé děti, musím vařit, prát, uklízet, myslet na doktory, kroužky, zařizovat školky. Je tohle fér?“ řekla mi jednou moje kamarádka Alča a já jí musela dát za pravdu.
Jak mám asi vydělat tolik?
Jenže s jídlem roste chuť, a tak zatímco Alča vydělávala a starala se o vše, rodina se naučila na zcela jiný životní styl, než který měli dříve. Koupili dům, pořídili si nové auto, létali na dovolené několikrát do roka. Nic z toho by si nemohli dovolit s Petrovou mzdou, která byla 54 tisíc hrubého měsíčně. To je podle Českého statistického úřadu mimochodem pražský průměr.
Jasně, že by se neměli vůbec špatně. Ale v přepočtu na čistou mzdu s přihlédnutím k pražským nákladům a ženské na rodičáku - místní jistě vědí. „Víš, to, že vydělávám krásné peníze, Petrovi dovoluje polevit a tolik se nestarat. Kdyby se o tu rodinu postarat musel a já nehla prstem, věřím, že by se snažil víc. Pochopitelně bych taky měla čas uklízet, vařit, věnovat se dětem. Teď je to pro mě hrozný kolotoč. Stala jsem se živitelem domácnosti s povinností hospodyně,“ vysvětlila svou současnou situaci.
Komu by se to nelíbilo?
Opravdu je to tak, že když ukážeme, že všechno zvládneme sami, naučíme se vést velké firmy, vydělávat ročně miliony a do toho perfektně ovládneme management rodiny, tvoříme slabé muže? Muž je od přírody pohodlné stvoření, a pokud se nemusí stresovat, tak proč by to dělal. Když má za sebou někoho, kdo ho podrží v těžkých chvílích, kdo se postará.
Možná, že ženská emancipace nakonec ubírá mužům z jejich mužnosti, potřebě lovit, zachraňovat, starat se a být tím, kdo uživí svou rodinu. Protože Alča není jediná, která se stará o chod domácnosti - a to i po finanční stránce. Ve svém okolí to vidím stále častěji, a víte co? Ty ženy nejsou šťastné, ty ženy nechtějí živit muže. Jen jim nedokážou odepřít životní úroveň, kterou samy vybudovaly. A čím víc jsou úspěšné, tím více jejich muži polevují a dávají si nohy nahoru. Pro ženy tím začíná šílený kolotoč plný stresu.
Co když pro naše děti už nebude táta hrdina?
Jenže my nežijeme v době, kdy může žena ve svém snažení polevit. Znám jen málo rodin, kde si ženy během rodičovské dovolené nepřivydělávají, protože ačkoliv je úctyhodné, že máme něco jako rodičovský příspěvek, jeho výše absolutně neodpovídá potřebám rodiny, tím spíš, pokud žije v Praze nebo blízkém okolí. Nedej bože, když si chce vzít rodina hypotéku. Ale není to právě to, co ve výsledku ničí ten základní model rodiny? Nebo se snad dostáváme do doby, kdy podoba muže jako živitele rodiny zcela vymizí? Co když naše děti už vůbec nebudou vnímat tátu jako toho, který se o vše postará a zařídí? Co když budou vnímat mámu jako toho všeuměla, co navaří, uklidí, vypere a vydělá? A je to vůbec správně?
Protože moje úspěšné kamarádky, které opravdu ročně umí vydělat miliony a mají vedle sebe muže, který je za to upřímně obdivuje, říkají jediné - že si svého muže podvědomě přestávají vážit…