Článek
Upřímně, prognózy před odvetou zněly jasně ve prospěch Lille, ale stejně jsem si říkal, že Slavia v Edenu umí potrápit a kdoví, co se může stát. Měl jsem pravdu! Obrovsky namotivovaná Slavia vlétla na soupeře jako uragán a Lille mě přišlo, že si to přijelo do Prahy odkopat. Hodně se spletlo.
Když Slavia hned zkraje zápasu stáhla dvoubrankovou výhodu z Francie, bylo vidět, že francouzský celek najednou ztratil půdu pod nohama. Valilo se to na něj ze všech stran. Musím sportovně uznat, že Slavia hrála výborně. K tomu si hned ovšem říkám, jaký to byl rozdíl oproti zápasu ve Francii, který probránila a byla ráda, že to bylo do odvety jen o dva góly. Myslím si, že zlomový moment nastal v prvním poločase, kdy Chorý těsně minul branku. Tím by Slavia vymazala náskok soupeře a začalo by se tzv. od nuly. Bohužel se tak nestalo. Domácí měli spoustu šancí, ale když v posledních vteřinách hlavičkoval Jurásek v tisíciprocentní šanci mimo, jen to dokreslilo zmar v zakončení jinak výborné hry domácích. Takový ten zápas, kdy hrajete skvělý fotbal, víte, že na soupeře máte, ale nemůžete dát ten kýžený gól. Slavia si minimálně prodloužení zasloužila. Znovu si ale položím řečnickou otázku, proč takto Slavia nepresovala soupeře v prvním zápase? Ten to zřejmě rozhodl. Škoda. Ovšem pokud bude náš rival předvádět takovéto výkony v Evropské lize, myslím, že pohárové jaro ho nemine.
Ještě bych si trochu do našeho rivala rýpnul. Když slyším z televize cca. tříminutový popěvek: My jsme ten klub, který má zvuk, jsme Slavie, který dál pokračuje vulgárně, upřímně to nechápu. Včera jsem na Letné neslyšel jedinou nadávku na rivala. Všichni diváci se soustředili na klíčový zápas a do Edenu zřejmě nikomu myšlenky nemířily. Hraje se přece předkolo Ligy Mistrů. Hrajete s Lille a jedete do Sparty. To mi upřímně nedává smysl. ale to ať si každý přebere dle svého.
Ještě bych rád zmínil výkon rozhodčího, který svou situaci vůbec nezvládl. Čisté souboje pískal jako fauly, karty rozdával za každé gesto úplně zbytečně. Já vím, že s rozhodčím smí diskutovat pouze kapitáni obou mužstev, ale přece nikdo nemůže po hráčích v emocích, kdy se hraje o hodně, chtít, aby se tvářili jak sfingy a nedávali emoce najevo. To k fotbalu přece patří. To budou za chvíli mužstva dohrávat v osmi lidech, protože někdo se usměje nad verdiktem, mávne nesouhlasně rukou a za všechno bude potrestán. Délka nastavení se mi také nelíbila, protože dle toho, jak Lille celý zápas zdržovalo, to bylo tak na deset minut navíc.
Ve čtvrtek budu pozorně sledovat naše dvě zbývající mužstva v pohárové Evropě a budu doufat, že i jim se postup podaří a předvedou stejně odvážný výkon jako obě pražská S. Koeficient by zase zaplesal.