Zmrtvýchvstání: Union SG zachránila po 90 letech trápení matematika

Fotbalový klub Royale Union Saint-Gilloise byl založen v roce 1897 a už v sezóně 1903-04 se mohl radovat z prvního ligového titulu. V první polovině 20. století dominoval belgickému fotbalu a do roku 1935 nasbíral jedenáct mistrovských titulů. Právě v období zisku jedenáctého titulu prožíval klub svou zlatou éru a během ní se mu podařilo dosáhnout neuvěřitelné série 60 zápasů bez porážky. To je mimochodem rekord, který v belgickém fotbale dodnes nebyl překonán. Jenže pak přišla válka a stejně jako na mnoha klubech, i na Royale Union Saint-Gilloise si vybrala svou daň.

Bruselský celek se pak po válce ještě dlouhou dobu udržel v první lize, výrazných úspěchů se ale nedočkal. Ano, klub byl sice vybrán, aby Belgii reprezentoval na tehdejším Veletržním poháru (předchůdce Evropské ligy), ale to byl na dlouhou dobu poslední významný okamžik, ze kterého se fanoušci mohli těšit. Výsledky pak byly stále horší, problémy se prohlubovaly a trápení klubu začalo vrcholit v roce 1973, když spadl do druhé ligy. A pak do třetí, a nakonec i do čtvrté.

Klub, který kdysi patřil k těm nejsilnějším v Evropě, byl v troskách - a to jak finančně, tak i strukturálně. V průběhu následujících čtyřiceti let se sice USG podařilo několikrát dostat zpět alespoň do druhé ligy, ale dál jako by žádná další cesta už nevedla. A tak se klub vydal zase na cestu zpět - tedy do ligy třetí. Bylo to jako na houpačce - sestup, postup a zase další sestup. Do pomyslné temné budoucnosti klubu nakonec vnesl v roce 2014 světlo německý podnikatel Jürgen Baatzsch, který koupil většinový podíl Royale Union Saint-Gilloise za symbolické euro.

V té době byl Union v troskách a stadion, který byl kdysi hrdým útočištěm věrných fanoušků, byl v katastrofálním stavu. Aby toho nebylo málo, samotný klub byl zase na pokraji sestupu do čtvrté ligy. Baatzsch ale naštěstí rychle zakročil a jeho počáteční investice a strukturální změny brzy přinesly ovoce. Union se nakonec v roce 2015 dostal zpět do druhé ligy a čekala na něj zářná budoucnost.

V roce 2018 pak započala éra Tonyho Blooma, který na základech položených právě Jürgenem Baatzschem mohl okamžitě začít stavět. Bloom, který je také majitelem Brighton & Hove Albion, pochází z rodiny sázkařů. Je také známý ve světě pokeru, kde si díky chladnokrevnému stylu hry vysloužil přezdívku Lizard. Podle ní pak také pojmenoval svou sázkovku - Starlizard. Právě láska ke gamblingu, a především sportovnímu sázení, se stala základem pro odstartování revoluce v Royale Union Saint-Gilloise.

V době, kdy Bloom aktivně sázel, využíval rozsáhlé datové modely, které vycházely z propracovaných matematických analýz. V době, kdy ještě neexistoval pojem jako xGoals (očekávané góly), měl na podobné statistiky své lidi. Platil si matematiky, kteří chodili na fotbalové zápasy a zapisovali každou zajímavou statistiku, která by Bloomovi mohla pomoci vydělat sázením miliony. A právě tyto rozsáhlé datové modely a statistiky mu nakonec pomohly dosáhnout nebývalých úspěchů.

Tak například takový Brighton. Když nad ním v roce 2009 přebral Bloom kontrolu, působil ve třetí lize. A co tenhle gamblingový a fotbalový nadšenec udělal? Postavil nový stadion, využil propracované analýzy a datové modely ke skautování hráčů a vytvořil z něj klub, který od roku 2017 působí v anglické Premier League. Navíc se mu začalo dařit natolik, že se v sezóně 22/23 dokonce zařadil mezi TOP 6 anglických klubů. A co myslíte, stačilo mu to? Kdepak. Rozhodl se vytvořit ještě experimentálnější projekt a vybral si pro něj právě Royale Union Saint-Gilloise.

Když v roce 2018 hledal ideální klub, který by mohl převzít, na pomoc mu přispěchal dlouholetý parťák Alex Muzio. Ten k Bloomovi nastoupil už jako teenager a nakonec se stal jeho klíčovým poradcem. Právě on pak měl výrazný podíl, proč konečná volba padla právě na Union. „Hledali jsme měsíce, v úzkém výběru jsme měli několik týmů,“ prozradil tenkrát Muzio pro The Athletic. Volba to byla skutečně excelentní a Union splňoval veškeré jejich požadavky.

Klub byl levný, měl bohatou historii, potenciál růstu a hlavně fanouškovskou základnu, která byla plně otevřena zahraničním investorům. Muzio se stal generálním ředitelem a s Bloomem začali okamžitě uskutečňovat svůj plán - dostat tým na vrchol s minimálními výdaji na přestupy. A pomyslný klíč k úspěchu? Systematický nákup dat o hráčích z celé Evropy a vyhledávání talentů, které by jiní přehlédli.

Jedním z takových hráčů byl například Deniz Undav, který kterého klub podepsal v roce 2020 na základě analytických poznatků. Málokdo by v něm viděl potenciál - koneckonců to byl hráč ze čtvrté německé ligy, který se živil prací ve fabrice. Jenže analytici z Union měli jasno a tak ho nakonec podepsali - zdarma. A výsledek? 17 gólů v 26 zápasech, zisk titulu v druhé divizi v sezóně 2020/21 a návrat klubu do nejvyšší belgické soutěže po 48 letech.

Od chvíle, co se Union dostal do Jupiler Pro League, se z něj stal rozjetý rychlík, kterého jen málokdo dokázal zastavit. Každoročně pak sváděl boje o prvenství v lize a letos, po dlouhých 90 letech, se mu to konečně podařilo. Po devíti dekádách trápení přidal belgický celek již dvanáctý ligový pohár na poličku slávy v klubových prostorech.

A fanoušci? Ti se samozřejmě těší nejen z titulu, ale také z představy, že již brzy budou moc chodit na nový stadion. Slůvko „nový“ je zde záměrně, jelikož ten nynější je nejmenší v celé lize a navíc je památkově chráněný, což značně komplikuje jeho rekonstrukci. V průběhu následujících let by tak měla začít výstavba nového stadionu, který se má zároveň stát tím nejekologičtějším v celé Evropě. A kdo ví - třeba právě na něm budou fanoušci v budoucnu svědky dalších inspirativních příběhů.

Autor: Marek Motyčák