Článek
Byl čtvrtek, den jako každý jiný. Ráno jsem vstala s tím, že dnes konečně udělám ten velký nákup, na který se chystám už týden. Víte, jak to chodí – lednice prázdná, spíž zeje prázdnotou a v mrazáku najdete leda tak zmrzlý hrášek z doby ledové.
Cesta plná nástrah
S vervou sobě vlastní jsem se pustila do sepisování seznamu. Mléko, vejce, chleba… a pak mě napadlo, že bych mohla uvařit něco extra. Co třeba lasagne? Jasně! Na seznam přibyly další položky: mleté maso, sýr, rajčatová omáčka. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem organizovaná.
S dobrou náladou a seznamem v kapse jsem vyrazila. Cestou jsem potkala sousedku Květu, která mě zastavila s tím, že mi musí říct nejnovější drby z našeho domu. „Představ si, že ve třetím patře mají v bytě zvířata, psa a dvě kočky. A to i přesto, že v domě jsou zvířata zakázaná!“ sdělila mi konspiračním tónem. No, co vám budu povídat. Zapovídaly jsme se na dobrou půlhodinu. Když jsem konečně dorazila do supermarketu, byla jsem plná odhodlání nakoupit rychle a efektivně.
Bojiště pro zapomnětlivé
Jenže ouha! Sáhla jsem do kapsy pro seznam a… nic. Prohledala jsem kabelku, všechny kapsy, dokonce i ponožky (co kdyby?), ale seznam nikde. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ho ve spěchu nechala ležet na kuchyňském stole. A co hůř – nemohla jsem si vzpomenout ani na polovinu věcí, které jsem na něj napsala! Stála jsem tam jako Alenka v říši divů, koukala na regály plné zboží a snažila se rozpomenout. Mléko? Jasně. Chleba? Určitě. Ale co dál? Mozek mi vypověděl službu rychleji než vláda v době krize.
Nákupní košík plný překvapení
Nakonec jsem se rozhodla pro taktiku co vidím, to beru. Procházela jsem uličkami a házela do košíku věci, které mi přišly pod ruku. Tři balení chipsů? Proč ne! Šest druhů sýrů? Určitě se budou hodit! Čtyři krabice cereálií? Nikdy nevíte, kdy přijde apokalypsa!
Po hodině bloudění supermarketem jsem měla košík plný k prasknutí. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla i bez seznamu. S úsměvem od ucha k uchu jsem zamířila k pokladně.
Vrchol dne: Když karta řekne „Ne!“
A teď přichází ta nejlepší část. Stojím u pokladny, pokladní začíná pípat zboží a já se těším, jak si doma udělám hostinu hodnou krále. Jenže pak přišel okamžik pravdy – platba. Vytáhla jsem svou věrnou kreditku, přiložila ji k terminálu a… nic. Zkusila jsem to znovu. Zase nic. Pokladní na mě koukala s výrazem další zoufalec bez peněz a fronta za mnou začala netrpělivě přešlapovat.
„Máte dostatek prostředků na účtu?“ zeptala se mě pokladní tónem, který naznačoval, že už tohle zažila tisíckrát. V tu chvíli mi to došlo. Zapomněla jsem, že jsem včera koupila ty nové boty (byly ve slevě, nemohla jsem odolat!). Stála jsem tam, rudá jako rajče, s košíkem plným zbytečností a bez možnosti zaplatit.
Lekce v pokoře a smíchu
Nakonec jsem musela s hanbou odejít z obchodu s prázdnou. Ale víte co? Místo abych se utápěla v sebelítosti, rozhodla jsem se tomu zasmát. Protože upřímně, komu se tohle nestalo? Tento den mě naučil několik věcí.
- Vždy si zkontrolujte stav účtu před velkými nákupy.
- Seznam je váš nejlepší přítel – vyfoťte si ho do mobilu!
- I když se vám stane totální trapas, vždycky se tomu můžete zasmát.
A co vy? Máte taky podobnou historku? Podělte se o ni v komentářích! A nezapomeňte – příště, když půjdete nakupovat, zkontrolujte si peněženku, seznam.