Článek
Jistě, není to nic moc, ale pořád lepší než fabrika. Teď se asi vsichni ti operátoři výroby naštvou, ale ne, nepohrdám žádnou prací, tím méně takovou, kterou bych sama nezvládla. Jen jaksi potřebuji trochu víc prostoru pro vlastní kreativitu.
Navíc mě skolila nemoc, která mi nedovolí jet na plný výkon. Zaměstnavatele by to pravděpodobně obtěžovalo. Někdy jedu na plné obrátky, jindy se sotva ploužím.
Bohužel malý živnostníček má velmi tvrdý chlebíček a ke všemu ještě se na těch malých přiživují různí obcházeči daní i povinných odvodů. Založíte si zahradnictví a najednou proti vám prodává sousedka nebo dvě údajné vlastní přebytky. Nikoho nezajímá, že těžko někdo vypěstuje stovky „přebytečných“ muškátů ve stodole.
Zato mně do zahradnictví klidně vlezou celníci a hledají tabákové listy či kontrola z živnostenského úřadu a kontroluje, jestli mám ty vlastní výpěstky zavedené v živnostenském oprávnění.
Odvody jsou šílené a nezohledňují příjmy. Nikoho nezajímá, jestli si vůbec živnostníček vydělá tu minimální mzdu, ze které se odvody počítají.
Jistě, soudný člověk to uváží a raději se nechá zaměstnat. Stát vyšle signál, když na to nemáš, mazej hákovat do fabriky, chybí jim lidi.
Potíž je, co s lidmi, kteří stálé zaměstnání na plný úvazek nezvládnou. Ne, teď opravdu nemyslím ty, kteří nechtějí. Ti totiž obvykle umí bravurně chodit v systému sociálních dávek, takže jim práce opravdu netřeba.
Teď myslím na staré dámy, jako jsem já, které nikdo nechce a nechtěli mě ani jako terénní pracovnici v sociálních službách, prý bych nezvládla řízení jejich auta, haha. Řídím 35 let bez nehody, nepočítaje jednu srnku, ale ty se ve městě jaksi nevyskytují. Myslím na maminky po mateřské dovolené, které mají často nemocné děti, lidi s drobným handicapem, který jim neumožňuje pravidelně docházet do zaměstnání a nemají vhodné vzdělání pro home office.
Vzhledem k tomu, že živnostenské a finanční úřady hrdinně „zaklekávají“ maminy, co omylem prodaly o jeden svetr víc, než by se úřadům chtělo uznat jako prodej přebytečných věcí, babči, které by si přivydělaly pletením svetrů a ponožek, ale nesmí, protože by mohly působit jako „podnikatelky“, pekařky domácího cukroví a co já vím, čím by se ještě dalo vydělat pár drobných, je bezpečnější nedělat nic.
Proč stát odmítá otevřít tuto cestu lidem, kteří nemají ambice, jen „v tom“ neumí chodit, z malého výdělku pro ně obrovské penize za odvody zdravotniho a sociálního jednoduše nevydělají? Nebo vydělají a nic jim nezbyde?
V šedé zóně ekonomiky se jako ryba ve vodě naopak pohybují ti, kdo v tom umí chodit. Vesele „optimalizují“, pobírají sociální dávky a při tom vesele opravují sousedům auta, makají „bez faktury, je to levnější“, vykazují minimální zisky a tím snižují i odvody na sociální a zdravotní pojistění.
Jasně, jsem zbabělec, když to nedělám taky, když to přece tak krásně funguje. Rozhodl se stát snad zasáhnout proti těm mrňavým a poctivým, nebo, ehm, těm hloupým, aby nekonkurovali těm odvážným v šedých vodách pololegální ekonomiky?
Při těchto pidi živnostech by pro odvody měla být zohledněna výše výdělku, nebo zavedena výše odvodů spíše symbolická. Že by toho někdo mohl zneužít? Ale on už zneužívá dávno a kde kdo. Jen to jsou ti chytří.
Ti chytří jsou ti, kteří by odvedli nožná těch pár stokorun, ale už ne pár tisíc. Je snad lepší vybrat alespoň něco než nic. Nebo ne?
O co tady státu jde? O vlastní majestát, nebo o funkční mechanismy malé, až mrňavé ekonomiky? Je hezké, když politici přemýšlejí v milionech a miliardách, ale existují zóny společnosti, kde milion je totéž, co živý jednorožec. Neexistuje.
Stát zasedá kdesi na Olympu a úplně mu uniká život malých lidí, kteří by se při troše dobré vůle dokázali alespoň v malém měřítku o sebe postarat. V tomto systému jsou však doslova nuceni přežívat potupně na úřadech práce, žebrat o socialní dávky. Nebo naopak, plout v šedých zónách ekonomiky a okrádat stát a tedy nás všechny.