Článek
Tu se najde zapomenutá směnka na milion, ondy se provalí poklady, ukryté na nečekaných místech, zasuté bankovky v knihách, či krabice od bot, zapomenutá ve skříni, samozřejmě plná bankovek vysokých hodnot.
Občas stačí zapátrat na sociálních sítích a je jasné, kde se téma tak najednou vzalo. Také je jasné, kdo si ho poté půjčil a jak dobře, nebo špatně si s ním vyhrál. Možná kdybych místo pátrání po původu některých textů pátrala po pokladu, už dávno jsem nějaký našla.
Když už něco najdu, je to maximálně desetikoruna, která je dobrá tak leda k dobytí nákupního vozíku, ani na levné kafe to nestačí, to bych musela najít dvě, což se mi nikdy nepoštěstilo.
Šperky po mé mamince mi velice sprostým způsobem ukradl syn se snachou. Je to k pláči, ne pro jejich materiální hodnotu, ale tu citovou, jsou v nich ukryté vzpomínky a samozřejmě člověka, matku, opravdu dožene hrůza, že její dítě je něčeho takového vůbec schopné. To je opravdu „poklad“, který najít nechcete.
Rovněž mi ukradli poměrně velkou část dědictví po rodičích. To je smutné, ale dá se s tím žít.
Samozřejmě si říkám, že bych si také zasloužila „malé odškodnění“ od osudu, takový parádní nález něčeho opravdu cenného a hodnotného. Potíž je, že bych okamžitě začala přemýšlet, komu to patří a jak to vrátit.
Tak co by to asi mělo být a jak bych k tomu mohla přijít? Jedině vyhrát v nějaké loterii. Je to zcela legální a bylo by to moje.
Takže poklad jsem nenašla, ani jsem omylem nepomohla žádnému miliardáři, který by se převlékl za bezdomovce. Tento typ historky je v našich končinách velice nepravděpodobný, takže je k nepoužití. Těch pár miliardářů co tu máme, jsou veřejně známé osobnosti a navíc nezkoumají své okolí tím, že by ho vystavovali morálním testům. Naši miliardáři se vyjadřují ke všemu a všem radí, jak to udělat, aby také byli těmi miliardáři. Ještě štěstí, že to nefunguje, tolik miliard se tu nikde neválí.
Onehdá svého času jsem zastihla hledače pokladů s detektorem kovů na širém poli. Den předtím mě tam vysadil můj kůň za jízdy a mimo jiných věcí, které jsem našla, se mi z kapsy vysypaly i klíče od auta. Ty jsem nenašla. Požádala jsem je, kdyby náhodou klíče našli, ať mi dají vědět. Ani ty blbý klíče nenašli, patrně je našel kombajn. Tak jestli někdo našel v chlebu zapečené klíče od Feldy, jsou moje.
Hledání a především nacházení pokladů je ošemetná věc a myslím, že existuje víc historek o jejich nalezení, než pokladů samotných.
Může člověk najít poklad tak, že o něj někde jen tak zakopne, aniž by musel vyvíjet dlouholeté úsilí studiem map a s krumpáčem v ruce? Zřejmě ano, ale nebude to tak časté, jak by se pod vlivem internetu mohlo zdát.
Já mám poklady, které peníze spíš žerou, než vydělávají. Tedy peníze nežerou, ale jejich strava by na takový poklad časem vydala. Zřejmě nikdy nezbohatnu, nenašetřím, tudíž jsem odsouzena k bídě a chudobě ve stáří.
Co se dá dělat, třeba nakonec najdu ten poklad.
