Článek
Tedy lépe řečeno staronové. I já jsem pochopitelně jako každý, kdysi dávno seděl v lavici první třídy a bojoval jsem s prvními tiskacími a psacími písmenky.
Říkám si v duchu. Tohle je velké psací „L“? Už tě vůbec nepoznávám.
Pohled do cvičebního sešitu žáčka 1.B, byl pro mě i pohledem do minulosti. Spolu s ním jsem se znovu učil už zapomenutá psací písmena, hlavně ta velká. Nahlas jsem se k tomu pochopitelně nepřiznal, jen jsem si uvědomil, jak dlouho jsem nepsal rukou delší text psacími písmeny.
A kdo ho dnes ještě píše? Není nakonec výuka něčeho, co se v běžném životě už nepoužívá, zbytečná? S mladou generací už dávno nemám nic společného, ale už i naše generace H (Husákovy děti) toho moc rukou nenapíše.
I nyní stařecky datluji do klávesnice s tiskacími písmeny. Psaní je můj koníček a napsal jsem toho již celkem dost. Nikdy ovšem delší text ručně a psacími písmeny. To možná kdysi dávno. Jak jsem nyní zjistil, některé jejich tvary jsem roky nepoužívání úplně zapomněl. Nač je také znát? Používat je už nikdy nebudu.
Náš gramotný svět je celý tiskací a pro psací písmena v něm už nezbylo místo. Tiskací písmena jsou všude. Přesto se ta psací dál prvňáčci učí psát. Není to zbytečné? Kolem sebe už psací písmena neuvidí. Brzy se začnou učit psát na klávesnici, a i veškerá jejich písemná komunikace mezi nimi bude už od dětství probíhat tiskace a nebude napsána rukou.
Naše generace H to ještě měla jiné. Psala ručně dopisy, a i ručně napsané dopisy dostávala. Prvních zabijáků ručního psaní - psacích strojů moc nebylo, a tak se i mnoho textů psalo ručně psacím písmem. Škoda, že jsem si neschoval krasopisně napsané dopisy psané mým dědečkem.
Kdo z vás psal naposledy ručně dopis nebo ručně psaný text dostal a musel ho číst? Marně pátrám v paměti, za posledních dvacet let jsem nic podobného nezažil. Jste na tom podobně?
Kdy jsem naposledy museli něco psát ručně? Já jen vyplňování různých formulářů tiskacími písmeny, krátký vzkaz pro kolegu v práci, vlastní krátké poznámky. Vše také psáno tiskace, tak jak už jsem zvyklý. Psace už se jenom podepisuji a můj psací podpis stejně toho nemá se správně napsanými psacími písmenky nic moc společného.
Jen malá úvaha nad sešitem prvňáčka a jeho snahou rozpoznávat psací a tiskací písmena abecedy.
A i malý nekrolog nad psacím písmem. Jediné, které přežilo, je malé psací „a“ mazaně schované v zavináči.