Článek
Doma tak nadšení nejsou. V okamžiku zveřejnění prvního článku nesoucího název „Co může pro člověka znamenat hudba“ mě manželka zpražila větou: „To ti zas vydrží dva dny.“
Já se ale nevzdal. Skoro každou volnou chvíli přemýšlím o zpracování dalšího vhodného tématu. V hlavě mi myšlenky kolují „o sto šest“. Výsledkem je skoro každodenní psaní textů, což vnímám mnohdy jako katarzi a terapii.
Bohužel to nese i odvrácenou kartu. Mé drahé polovičce si při mém příchodu už otevírá kudla v kapse a je připravena ji použít ve chvíli, kdy větu obsahující „čtenost“, „napadl mě další článek“, „už mi to zveřejnili“ pronesu více než dvakrát.
Samozřejmě tak kruté to není. Však vzhledem k tomu, že má pozornost se neustále upíná na displej telefonu, manželčina nervozita dennodenně stoupá. Záleží ji to totiž na tom, abych se věnoval nejen jí, ale hlavně našemu čtyřletému synovi. Často jej zkrátka nevnímám.
Kvůli mému novému smysluplnému koníčku zanedbávám i mé předchozí záliby, jako je sledování filmů, hraní her na konzoli nebo turistika. Zachází to až tak daleko, že mám sny o tom, že přichází tornádo, žena na mě volá ať se rychle schovám a já jí odpovídám: „Počkej zlato, jen dopíšu článek!“ Následně se probudím zpocený.
Mé hovory s rodinou se mou příčinou pravidelně stáčejí na téma „psaní na Médium.cz“. Někteří mé nadšení sdílí, jiní méně. Doufám, že se ze mě nestane podivínský asociál.
Má drahá ženo, měj se mnou prosím trpělivost.