Článek
Určitě nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že parkování je v mnohých městech všeobecně obrovský problém. Radní vesele dotují stavby nových a nových parkovacích míst a ono ne, a ne potíže s umístěním automobilů vyřešit. Učíme se poznávat „zóny A“, „B“, či „C“, abychom následně zjistili, že v určité hodiny stejně nenajdete JEDINÉ místo k parkování. Do toho se na nás usmívá nespočet vyhrazených míst pro návštěvníky, či zaměstnance firmy, či úřadu, nebo místa učená pouze k zásobování. Někdy je to k uzoufání. Dopravní špička, a vy dokola objíždíte „bloky“, abyste našli alespoň řekněme 400 metrů vzdálený „flek“ od cíle vaší cesty. Dochází pak k úsměvným situacím, kdy po desetiminutovém hledání chcete zacouvat do těžce vymodleného parkovacího místa a frajer vám na něj vjede „předkem“ rychlostí blesku, a to ještě s arogantním úsměškem. Nebo chcete zaparkovat na parkovišti u supermarketu. Vidíte, že chlápek má nastartováno, nejspíše z místa vyjíždí a ve chvíli, kdy mu dáte znamení, že byste se na onom místě mohli vystřídat, na vás začne z auta pořvávat něco ve stylu: „Odjeď nádhero, teď jsem přijel!“ Nu což, mávnete rukou a jedete hledat dál.
K minimálně bizarní situaci však došlo, kdy bych to čekal asi nejméně. Zaměstnání, kam vozem denně dojíždím asi 40 minut a které je od mého bydliště ve vzdálenosti 35 kilometrů, se nachází v desetipatrovém bytovém domě, kolem kterého jsou v poměrně těsnější blízkosti rozesety cihlové domky, a ještě COOP - Jednota. Zaparkovat zde v brzkých ranních hodinách je jako ruleta, buď vám padne černá= bingo, našli jste místo, nebo červená = odjíždíte s křížkem po funuse hledat místo na přilehlé sídliště o asi 2-3 bloky dál. Poblíž domu, kde pracuji, se nachází také malé parkoviště asi o 8 místech. Shodou náhod a okolností stojí vedle oploceného pozemku sídla firmy, kde pracuji a které má zbudované nové parkoviště čistě pro firemní vozy. Takže na malém parkovišti, kde nikdo z přilehlých majitelů a nájemníků domů nemá vyhrazeno místo k parkování označené SPZkou, s vozem občasně také stávám.
To se tak chystám z práce domů, dolévám si směs do ostřikovačů a v tom najednou zaslechnu přibližující se zatím poměrně klidný, ale mírně nepříjemný mužský hlas: „Dobrý den, vy pracujete ve firmě XY..?“, odpovídám: „Dobrý den, no ano, co byste potřeboval?“ Otočím se a zpozoruji muže asi v mém věku, ne příliš upraveného, zarostlého, s buranskými projevy, ale nedám se.
Muž odpovídá: „Už jsem Vás tu viděl parkovat několikrát, co si to dovolujete, parkujete tady „imrvere“. Já tady bydlím! Parkujte si na svojem, na co Vám tady stavěli parkoviště?“
Oponuji: „Milý pane, tak za prvé: vidíte tady někde značku pro vyhrazené parkování pro Vaší osobu? A za druhé, to parkoviště není určené pro osobní vozy, ale pouze pro firemní, tak mě tady neobluzujte pohádkami. Kromě toho tu ráno není často kde jinde zaparkovat a tady je snad veřejné parkoviště.“
Muž značně zrudl, asi nečekal, že mu budu odporovat, a pokračoval: „Já tady bydlím! Tak si jezděte do práce na kole, sakra!“
S úsměvem odpovídám: „Aha, děkuji za tip, 35 kilometrů? A navíc kolo nemám.“
Muž si dál jel tu svoji, už značně rozhozený a rozčílený: „To mě nezajímá, tak si ho pořiďte!“
Musím uznat, že i přesto, že jsem dokázal zachovat klid a určité dekorum, mi chlápek hnul docela žlučí. Potom ještě cosi „štěkal“, ale protože jsem spor nechtěl nechat vyeskalovat do šarvátky, ke které jsem by se možná i začalo schylovat, jsem pak už jen procedil: „Víte co, dejte mi pokoj, nemám na Vaše halekání čas, ani ho chuť poslouchat.“ Nasedl jsem a odjel. Z okna svého vozu jsem pak akorát viděl, jak muž dupe a kope kolem sebe. Asi měl nějaký psychický problém.
Parkoviště byly, jsou a asi vždy budou místem nejen setkávání dobrých známých, rodinných příslušníků, ale také svárů a potyček.
Z mého „příjemného matiné“, i když konaného v odpoledních hodinách, plyne jedno ponaučení: Nenechte se rozhodit blbcem, i když je přesvědčivý, nebo dokonce lehce agresivní. A pokud jste v právu a slušný, stůjte si za svým. V případě, že agresivita dotyčného přeroste v pokus zahrát si na zápasníka MMA, možná raději urychleně sedněte za volant vašeho „miláčka“ a odjeďte. Váš čas je přece drahý.
