Článek
V době, kdy se chytrý telefon stává téměř prodlouženou rukou dospělého člověka, není překvapením, že obrazovky pronikají i do života těch nejmenších. Ještě než dítě umí mluvit, často už ví, jak si na tabletu pustit pohádku. Zatímco dříve si předškoláci stavěli hrady z kostek nebo trávili odpoledne na pískovišti, dnes tráví hodiny pasivním sledováním pohyblivých obrázků. Mnozí rodiče přitom tuší, že něco není v pořádku – ale tlak okolí, únava a rychlé tempo života často vedou k tomu, že technologie využívají jako snadné řešení. Co se však skrývá pod tímto „moderním hlídačem dětí“?
Používání technologií u malých dětí není nutně škodlivé, pokud je řízené a rozumné. Problém nastává ve chvíli, kdy se z tabletu nebo mobilu stane hlavní způsob, jak dítě tráví volný čas, uklidňuje se nebo se zabavuje. U dětí do pěti let, jejichž mozek prochází nejbouřlivějším vývojem, má pasivní sledování obrazovek prokázaný negativní dopad. Výzkumy Americké pediatrické akademie i Světové zdravotnické organizace potvrzují, že nadměrné sledování technologií může narušit vývoj řeči, soustředění a sociálních dovedností.
Mnoho rodičů dává svým dětem do rukou mobil z praktických důvodů – aby se dítě zabavilo při čekání u lékaře, v autě nebo při vaření. Často jde ale o opakovaný vzorec, kdy se technologie stávají náhradou za živou interakci. Namísto hraní si s rodičem nebo sourozencem dítě kouká na pestrobarevná videa, která mu nabízí okamžité vzrušení, ale minimum obsahu. Tento způsob „zábavy“ je navíc navržen tak, aby si udržel pozornost co nejdéle – algoritmy platforem jako YouTube Kids nebo herní aplikace využívají stejných principů jako automaty v kasinu.
Dopady se nemusí projevit hned. Dítě může být klidné, spokojené, „hodné“. Jenže později se objevují problémy – výbuchy vzteku při odebrání zařízení, neochota komunikovat, slabá schopnost soustředit se, nuda při běžné hře. Dětský mozek si totiž zvykne na nepřetržité, intenzivní podněty a obyčejný svět už ho přestane bavit. Dlouhodobě může dojít i k narušení spánkových cyklů, zvýšené úzkosti či sociálnímu stažení.
Odborníci proto doporučují, aby děti do dvou let nebyly vystavovány obrazovkám vůbec – s výjimkou videohovorů s rodinou. Mezi druhým a pátým rokem je vhodné omezit sledování na maximálně jednu hodinu denně, ideálně v přítomnosti dospělého, který dění komentuje a pomáhá dítěti chápat souvislosti. Je však důležité nejen sledovat čas, ale i kvalitu obsahu a kontext používání. Pokud dítě sleduje pohádku jako součást společného večerního rituálu, nemusí to být problém. Pokud ale tráví u obrazovky celé odpoledne, protože rodič neví, jak jinak dítě zabavit, jde o závažné riziko.
Rodiče přitom nemusí být perfektní, ale vědomí a důslední. Klíčem je vytvářet prostředí, kde technologie nejsou ústřední součástí dne, ale jen jednou z mnoha možností. To zahrnuje nastavení jasných pravidel (např. žádné telefony u jídla, žádné obrazovky hodinu před spaním), ale i aktivní nabídku alternativ – společné čtení, stavění, zpívání, pohyb venku, kreslení nebo prosté povídání si. Velmi důležitou roli hraje také osobní příklad. Pokud dítě vidí, že rodič tráví večer s mobilem v ruce, přebírá tento vzorec jako normu.
Na závěr je důležité zdůraznit, že technologie nejsou nepřítelem. Mohou být skvělým pomocníkem, nástrojem k učení i zábavě. Vše ale záleží na tom, jak a kdy je dítě používá – a jak s nimi rodič zachází. Výchova v digitálním světě vyžaduje všímavost, rovnováhu a hlavně – přítomnost. Dítě totiž potřebuje k vývoji především vztah, lidský kontakt, emoce a společné zážitky. Obrazovka to nikdy nahradit nedokáže.
Zdroje:
Media and Young Minds, 2016
https://pediatrics.aappublications.org/content/138/5/e2016259
Guidelines on physical activity, sedentary behaviour and sleep for children under 5 years, 2019
https://www.who.int/publications/i/item/9789241550536
Česká pediatrická společnost – Doporučení pro rodiče ohledně digitálních médií u malých dětí (2022)
Honzák, R. (2020). Rozhovory o vlivu digitálních technologií na mozek dítěte.
Dostupné např. na: https://www.vitalia.cz – sekce Děti a technologie
Kozlová, T. (2021): Děti v síti – Průvodce digitálním dětstvím
Nakladatelství Portál
