Článek
Reaguji zejména na tato nepravdivá tvrzení, doslovně vzato z článku: „To už ani nevím. Ale určitě jsou to roky. Dřív jsem vařila ptáčky, svíčkovou, guláš, rajskou. Všechno z hovězího. Dneska dělám všechno z vepřovýho. A nejen hovězí, i ta zelenina je dneska drahá. Je to čím dál horší a já se děsím toho, co bude. Včera jsem koukala, že za kilo mrkve chtějí 80,-/kg. Cibule 32,-/kg. Já prostě musím chodit jenom po slevách, ale to hovězí, to vůbec ve slevách není.“
Kdo pamatuje dobu bolševika, tak dobře ví, že tehdy stálo kilo zadního hovězího 48 Kčs, průměrný plat byl tehdy kolem 3000 Kčs/měsíc brutto. I tehdy platilo, že ne každý ten průměrný plat má. Laboranti s nástavbovou maturitou v nemocnici tehdy začínali na 1100 Kčs hrubého, končili nějak na 1600 Kčs, možná o stovku víc. To dostávali lidé ve zdravotnictví s dvěma maturitami, dnes by tomu odpovídalo vzdělání z VOŠ. Ale ani maturant na podniku nezačínal s o moc větší částkou, myslím nějakých 1400 Kčs hrubého. V přepočtu u průměrných platů dnes bereme asi 15× více než se brávalo ke konci totality. Hovězí maso - vynásobeno deseti by stálo 480 Kč, vynásobeno ještě pěti - dalších 240 Kč, celkem tedy 720 Kč. V obchodech vidím hovězí maso za podstatně nižší ceny. Kilo mrkve za 80 Kč - tak fakt nevím, kde to paní viděla? V akcích ve více řetězcích ta mrkev byla za cca 11 Kč/kg, mimo akce řekněme 20 Kč. Ta cibule v akci bývá za 10 Kč, mimo akci tak za 20 Kč. Mluvím o běžné žluté cibuli, červená je pochopitelně dražší, ale tu přeci nemusím kupovat, pokud mi je drahá a nemám z čeho žít. Přijde mi neomalené si diktovat nebo stěžovat na to, že je drahé hovězí, když vepřové maso je levné. Stojí výrazně méně a paní nepsala nic o problému, že toto maso nesmí jíst z důvodu víry (judaismus, islám). Ještě levnější jsou kuřata, v akci za 49,90 Kč, mimo akci za cca 80 Kč. Proč paní píše o předražených křidélkách, když kuře jako celek je tak levné? Za bolševika stálo kilo kuřete 30 Kčs, dnes by tomu odpovídalo 450 Kč.
Celé je to ještě jinak. Článek jako celek je čtivý, určitě má svoji hodnotu. Uvádí se tam celý život paní od dětství. Vyrůstala v chudých poměrech, jako dítě žila vyloženě v bídě do 10 let věku, než jí zemřela matka a vychovávali ji prarodiče. Pokud uvádí, že jedla ona či její sestra jen suchý knedlík, tak to je skutečně bída, v které za socialismu po válce vyrůstala. Jak pak může žehrat na dnešní drahotou? Potraviny na příděl, daleko dražší než dnes, a jak říkal jeden tehdejší prezident, „maso bude vbrzku“.
Prarodiče nedovolili paní studium ani vyučení, musela začít chodit do práce v 15 letech. Jenže jak tehdy, tak i později po pádu režimu, nekvalifikované práce jsou mizerně placené. Nebudu paní vyčítat, ale byli lidé, kteří třeba při zaměstnání nějakou školu vystudovali. Spíš byla za totality mizerně placená a po pádu režimu byla dlouho na úřadě práce, aby se mohla starat o babičku. Pak vzhledem i zdravotním potížím způsobeným fyzicky náročnou prací nejprve nemohla sehnat práci, tak šla do důchodu předčasně, jestli správně počítám, o 3 roky. Dnes lidé v 64 musí pracovat, paní šla do důchodu v 54, předtím dlouhodobě na ÚP. Shrnuto: odpracované roky s mizerným platem nekvalifikované pracovní síly, delší doba jako nezaměstnaná (péče o blízkou osobu se započítává jako zaměstnání, to paní nezmiňuje, na ni se skládali příbuzní…), dosti dříve do důchodu. Dle mého názoru bere nyní docela slušný důchod. Má dosti velký byt, jeden člověk nepotřebuje bydlet v dvoupokojovém bytě. Byt lze vyměnit za menší, klesne nájem i režie, z peněz pak si jde přilepšovat, holt by syn nezdědil po matce, s kterou nemá vztah moc dobrý, tolik majetku.
Dnes jsou podnikatelé, kteří vykazují minimální zisk, platí minimální daně i pojistné. Pak se budou jednou divit, že jejich důchod je tak nízký. V naší společnosti mají šanci na to, že budou dostávat nějaké dávky, aby měli nějaké životní minimum dané předpisy či zákony. Z mého pohledu to je zlodějna či vypočítavost.
Paní má např. i možnost jít bydlet do nějakého penzionu pro seniory, nemyslím domov důchodců, ale takové ubytování, kde má každý svůj byteček nebo pokoj, tam si bydlí a o nic se nemusí starat. Mají tam zajištěný i úklid. Prodejem bytu by bylo dost peněz na pobyt tam. Bere důchod, takže by doplatek byl třeba jen tisíc, dva za měsíc.
Myslím, že paní chybí sebereflexe, důchody jsou tak nastavené, kolik kdo vydělával. A za toho „socialismu“ měla mizerný plat, po pádu režimu vlastně už moc nebo vůbec nepracovala, tak z čeho by chtěla mít třeba jen průměrný důchod? Náš systém je solidární, chudým dává, bohatým bere. Fakticky ona dostává více, než do systému vložila, tak jako jiní s vyššími příjmy i nadprůměrnými důchody naopak dostávají méně, než na pojistném zaplatili. Jako dítě jedla suchý knedlík, nebo chleba s margarínem, dnes chce mít hovězí na ptáčky nebo svíčkovou, vepřové je pod její úroveň. I lidé chodící do práce využívají akce v obchodech, i oni počítají, kolik stojí které maso. A hovězí je dražší než vepřové nebo kuřecí, tak to je, je totiž nákladnější ho vyprodukovat. A ještě k tomu margarínu, tím se označoval za války i po ní nezdravý tuk, směs oleje a třeba hovězího tuku, levná náhražka másla. Nedávno bylo máslo velmi levné, ale stejně jsem ho nekupoval. Máslo totiž zvyšuje krevní cholesterol. Dnes tzv. margaríny jsou něčím zcela jiným než tehdy. Jsou to zdravé a kvalitní tuky, chuťově velmi dobré. Většina lidí by měla právě tyto preferovat, někdo by máslo vůbec neměl konzumovat, v naší populaci obecně je vysoká hladina cholesterolu v krevním séru.
Je škoda, že jinak zajímavý článek o něčích osudech byl smíchán se stěžováním si na „drahé“ potraviny, kde šlo o nepravdivé údaje nebo manipulace. To bylo vždy, že méně kvalifikované pracovní síly mají nejmenší platy. Dnes ani tehdy si uklízečky nevydělávaly jako ředitel v bance.
Ceny potravin tu vysoké máme ve srovnání s dobou před covidem a válkou na Ukrajině. Něco kleslo, jinde se vyšší ceny drží. Ale i tak si žijeme v blahobytu, který si lidi v době totality ani neuměli představit. A jsou to právě ty potraviny, které jsou tak levné. Važme si ale ještě víc toho, že naše zem není v plné válce. V bytech se topí, jde nám proud, nepadají bomby na sídliště nebo nemocnice, ani drony neloví chodce na ulici, aby na ně shazovaly granáty. Když si toto uvědomím, tak potom nemusím řešit, že něco stálo před válkou nebo covidem polovinu co nyní.
