Článek
Ve své úvaze reaguji na článek: Proč jsem se jako vystudovaný učitel nestal učitelem. Současně navážu i na svůj předchozí článek. Předem vyjádřím své přesvědčení, že lidé by měli studovat to, čím se později chtějí zabývat, např. koho láká práce lékaře, půjde studovat medicínu.
Autor uvádí, že pedagogika pro něj byla jasná volba. Dále vysvětluje, že během studia, zejména při povinné pedagogické praxi zjistil, že učit nechce, uvádí nezájem dětí, jejich nevhodné chování. Vedle toho ještě uvedl nevhodné osnovy, biflovací styl studia.
Dovolím si s autorem nesouhlasit. Přesněji, věci, které uvádí jako důvod, proč se rozhodl vůbec nejít učit musel znát už předem. Zčásti to i sám uvádí, jeho jako studenta biologie a geografie (autorova aprobace) zajímaly, krom něj ještě asi 5 dalších žáků. Z toho mi jasně vychází, že už jako středoškolák a nejspíš to bylo ještě horší na základní škole, viděl, že většinu žáků školní předměty nezajímají. Škola je nastavena tak, aby se určité množství znalostí naučily děti nezávisle na tom, jestli je to zajímá nebo ne. Základní školní docházka je povinná, jde o povinně získávané znalosti, zájem se vítá, ale na něm systém postavený není, a to od dob Marie Terezie. Na střední škole je sice studium dobrovolné, ale za ním stojí více snaha získat maturitu než zájem o vyučované předměty jako takové. Do určité míry je takový přístup v pořádku. Pokud chci jednou pracovat v určitém oboru, v rámci toho se naučím i předměty, které mě nebaví nebo mi moc nejdou. Patří to ale k získání kvalifikace v daném oboru. Dosti studentů technických VŠ zápasí s matematikou. Ne každého medika tolik zajímá fyzika nebo chemie, ale naučit se ji musí. Nemyslím, že by každý budoucí lékař nutně musel milovat chemii a fyziku, musí se tu požadovanou látku ale naučit a složit zkoušky.
Více se mi nabízí interpretace, že autor chtěl prostě vystudovat nějakou vysokou školu. Pedagogické fakulty mají pověst lehčích škol, zvolil tedy tuto variantu. Na školu šel možná s tím, že nikdy učit nebude. Nebo spíše, že nejdříve vystuduje, a pak se uvidí. S tímto přístupem jde jen málokdo studovat medicínu nebo dokonce stomatologii. Zde ti lidé dost jednoznačně vědí, že medicínu nebo zubní lékařství dělat chtějí. Autor ani neuváděl svůj zájem o jiné školní předměty než ty, které později studoval na pedagogické fakultě. Pokud ho zajímaly méně, musel si být vědom toho, že stejně tak mohou zajímat méně i předměty z jeho aprobace některé jeho budoucí žáky.
Osobně nerozumím tomu, proč někdo studuje pedagogiku, když mu nesedne právě ta práce učitele. Zájem o dané předměty, to je v pořádku. Jde je přeci vystudovat i na přírodovědecké fakultě, nepedagogické studium a neřešit potom, že žáci nemají o předměty zájem, mají nevhodné poznámky vůči učiteli apod.
Autor nemá problém s tím, že v oboru nikdy nepracoval. V svých zaměstnáních své znalosti nějak využil, např. u pojišťovny v asistenci řidičům po nehodě. Práci by sice ve svých zaměstnáních někdy zvládal i s maturitou, ale bez diplomu by ho někde nevzali. Dále uvádí, že VŠ člověka naučí myslet. Myslím, že v práci s řidiči po nehodě autor své znalosti z VŠ nijak nevyužil, s biologií ani geografií to nesouvisí. Ani nevyužil své pedagogické vzdělání. Z mého pohledu se jeví o plýtvání penězi na VŠ studium.
Nechci být chápán jako omezenec, který je proti VŠ vzdělání. Jako ideální vidím, kde člověk v oboru přímo pracuje, např. jako právník, lékař, zubař, zdravotní sestra. Lze mít i vystudovaný obor, v něm přímo nepracovat, ale využívat myšlení, v kterém se na VŠ zdokonalí. Mnoho absolventů MFF pracuje v oblasti IT, nejen absolventi oboru, ale i vystudovaní matematici a fyzikové. Toto jsou obory, kde pracovat v oboru znamená dělat vědce ve výzkumu, případně učit na nějaké jiné vysoké škole, třeba na ČVUT matematiku nebo fyziku. Takových míst ale dostatek není a je v pořádku, když tito lidé pracují sice mimo obor, ale využijí své exaktní myšlení, kterému je fakulta naučila. V pořádku jsou jistě i absolventi vystudovaní jazykové obory na FF, kteří potom pracují v zahraničních firmách, kde využívají znalosti cizích řečí. Více psychologů najde uplatnění též mimo obor psychologie a ve firmách pracují jako personalisté.
Myslím, že naše školství potřebuje určité reformy. Jedna se týká toho, kolik studijních míst a v jakých oborech dotovat. Pokud řekněme 80 % absolventů nějaké aprobace na pedagogické fakultě nejde nikdy vůbec učit, další školství opustí po jednom, dvou letech, tak myslím, že na daný obor by stačilo přijímat výrazně méně posluchačů. Nemyslím, že potřebujeme mít tolik pojišťováků nebo dívek na recepci, které mají magisterský titul. Někde by to opravdu zvládali i maturanti. Máme nedostatek lékařů a zubních lékařů, proč raději nepřijímat více posluchačů zde? Umím si představit i variantu, že tu bude existovat závazek pracovat po VŠ v daném oboru po dobu min. 5 let. Mají-li podobný závazek řidiči tramvaje, proč to nenastavit podobně u VŠ studia? Nemám jednoduché řešení, je zde více otázek. Ale určitě by šlo sledovat uplatnění absolventů v oboru a podle toho poskytovat škole dotace na studenty.
Autor zřejmě bere možnost studovat na VŠ jako samozřejmost, něco, co společnost, tedy my ostatní, daňoví poplatníci, mu jsme povinni automaticky platit. Já jsem proti tomu přesvědčen, že stát by si měl počínat jako dobrý hospodář. Počty přijímaných studentů by více měly odpovídat požadavkům praxe, vyřešilo by se tak obojí, vysoké množství absolventů pracujících zcela mimo obor i nedostatek odborníků v určitých oborech. Oblast školství je složitá, vyjádřil jsem jen některé své myšlenky, ne celkový pohled, to v jednom článku ani nelze.
