Hlavní obsah
Názory a úvahy

Smí pes na hřbitov?

Foto: Patocka Otakar

Květiny na hrobech najdeme všelijaké, ze zahrádky, z louky, od profesionálů, umělé i skutečné. Také malé i velké, drahé i levné. Na všechny - a nejen na ně - ale může zapůsobit nějakým způsobem pes…

Je otázka důstojnosti - co jestli se pes ocitne mimo kontrolu majitele a močí na hroby? Samotnému nebožtíkovi jeho přirozené psí počínání patrně vadit nebude. Ale co my ostatní? A co přímí pozůstalí?

Článek

Otázka mě v minulých letech napadla již několikrát. Až nedávný den Památky zesnulých mě postrčil, abych konečně danou oblast více promyslel a něco na dané téma napsal. Jaký výsledek se dostavil?

Předně by se zřejmě mělo sdělit, připomenout a potvrdit, že za chování psa vždy odpovídá jeho pán či paní. Zákon hovoří jasně a žádné výmluvy se nepřipouštějí. Podobně jako u malých dětí. Pokud pes poslechne na slovo nebo na signál, můžeme odhadovat, že byl dobře vycvičen a věnoval se mu dostatek času. Pak můžeme doprovázející osobu pochválit. Cítíme se bezpečně, chováme k ní respekt a není problém zapříst rozhovor. Klidně se tak může přispět k rozvíjení a obohacování mezilidských vztahů.

Jestliže ho dospělý, který s ním přišel, nemusíme myslet pouze na hřbitov, nechá na jiné osoby hlasitě štěkat a dokonce na ně vyskakovat a při větším vzrůstu do nich tlapami strkat, rovněž se něco dozvíme. Žel nepůjde o příjemné podklady. Člověk pak neví, co vše se může stát a co by mu pes mohl provést. V žádném případě bychom se neměli spoléhat na častou větu ze strany pejskařů - „on je hodný“ a její kamarádku - „on nic nedělá“. Nejen já mám svoje zkušenosti a poznatky, které bych netoužil opakovat.

Opustíme obvyklé veřejné prostranství a přemístíme se tam, kde spočinuli naši i cizí blízcí na pověstném posledním odpočinku. Jistě se najdou lidé, kterým pes na hřbitově nebude vadit. Třeba si myslí, že nic špatného nedělá a že si ho lidský doprovod pečlivě hlídá. Další jsou ještě více posunuti a sami tam s ním zamíří. Neměl by na ně čekat venku? Já vím, že pes uvázaný u vrat a zdánlivě opuštěný moc hezky nevypadá. A někteří z nich se pouštějí do vytí. Až tklivého. Nebo aspoň poštěkávají po příchozích a nahánějí jim strach. Pokud se pes dostane dovnitř, musíme si položit následující otázky. Ohlídají ho tam majitelé? Napomenou, sotva je na obzoru možnost kontaktu a problémů? Nechají ho volně pobíhat mezi místy posledního odpočinku, zatímco se s kamarádem či s kamarádkou věnují hodnocením a komentářům k jednotlivým hrobům a vyslovují doporučení, co by kdo a kde měl nebo naopak neměl udělat či změnit? Úmyslně prodlužují dobu diskuse, aby se chlupatý miláček vylítal a vydováděl? Dokonce pociťují škodolibou radost, když někoho obtěžuje? Pamatujme, že lidé jsou všelijací…

Podíváme se na konkrétní příklady. Pes za své chování v plném rozsahu nemůže, a tak si nevšímá, co všechno ovlivňuje svým ocasem. Jak jím mocně vrtí, shodí květiny nebo svíčku. Jestliže jím omete nějaký spadlý lísteček z povrchu hrobu, nic se neděje. Ba je drobet prospěšný. Je také schopen na zavolání přeskočit rov a povalit pietní výzdobu. Podobně si „poskočí“, objeví-li se toulavá kočka, ptáček nebo přesouvající se myš. Zpravidla ho ani nacvičený povel nezastaví. Natož aby správně zapůsobila cedule, kterou nechal vyvěsit obecní úřad.

Ještě se zamysleme, jestli se nachází rozdíl mezi malým a velkým psem. Budeme k menšímu shovívavější? Proč? Naskýtá se důležitá otázka důstojnosti - co jestli se ocitne mimo kontrolu majitele či majitelky a močí na hroby? Samotnému nebožtíkovi jeho přirozené psí počínání patrně vadit nebude. Ale jak se na proudící moč máme a budeme dívat my ostatní? A třeba přímí pozůstalí? Chceme, aby některé hroby vypadaly jako rohy městských budov a patníky? Nebude překvapením, když vznikne konflikt. Nebo se přítomní poznamenaní budou s ohledem na místo a cíl návštěvy tzv. držet a případné námitky a výtky spolknou? A uvědomí si držitelé, že pochybili? Dojde někdy na omluvu? Nakolik je myšlena upřímně? A co se na den Památky zesnulých odehraje za rok? Co kdyby se někdo rozzlobil a na hřbitov políčil otrávené návnady?

Lze si ještě přečíst:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dusicky-a-jak-je-blizko-k-smrti-96769

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-postdusickove-a-uz-trochu-predvanocni-zamysleni-97066

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ztracene-duse-62373

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz