Článek
I šéf může mít smysl pro humor a pak se dočká přirozené autority. Pohoda na pracovišti napomáhá lepším vztahům a vytváří tvůrčí prostředí. I Valentýn se může využít, jen se nesmí brát moc vážně.
Šéfa si zpravidla člověk nevybírá, většinou musíme vzít zavděk tím, co máme a přizpůsobit se. Pak záleží na tom, jaký je člověk, zda má dost zkušeností a rozumu, aby vedle sebe snesl jedince, co vyjádří svůj osobitý názor a snese případně i opozici. Někdo nepřipustí žádný odlišný argument a každou kreativitu utluče už v zárodku. Nemohu si však stěžovat, zpravidla jsem měla štěstí na šéfy, co mě šikovně usměrňovali a dali mi dost životního prostoru. Na jednoho vzpomínáme s kolegyněmi dodnes a pokud si to přečte, tak ho tímto chci pozdravit a popřát hodně zdravíčka. Však si to zaslouží, užil si s námi svoje.
Jedna příhoda je spojená se svátkem Valentýna.
Zrovna uplynul měsíc od té doby, co jsme založili nové pracoviště a jelikož ještě nebylo plně rozběhnuté, zbýval čas i na legrácky. Seděla jsem v kanceláři se dvěma kolegyněmi a vymýšlely jsme kulišárny. Napadlo nás také napsat Valentýnku pro šéfa. Od nápadu k činu nebylo moc daleko, koupily jsme to největší přání, co měli, aby se nedalo přehlédnout. Byl to velký červený pes s mašlí, přímo žebral o pohlazení. Opatřily jsme ho vtipným textem a daly šéfovi za dveře. Jeho kancelář byla zrovna zamčená, a tak jsme trpělivě čekaly, až se vrátí, co nám na to řekne. Jeho příchod jsme však prošvihly, Valentýnka tiše zmizela. Kupodivu po šéfovi nikde ani vidu ani slechu, a to nás trochu vyvedlo z míry. Začaly jsme tedy pátrat, co je s ním a chodily na střídačku chodbou sem a tam, abychom zjistily, kde je.
Trvalo to hodnou chvíli, ale nakonec se pootevřely dveře kanceláře naší tiskové mluvčí, která měla kancelář hned vedle něho a vyběhla umýt hrnek, a tak prasklo, že s ní seděl celou dobu u kávy a vydrželi to pak ještě odpoledne.
Tak to někdy chodí. Snažíte se, těšíte a obdiv sklidí jiná.
