Hlavní obsah
Názory a úvahy

Být tak malou chvilku mouchou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: A. Barešová

Vymoženosti moderní civilizace jsou fajn, na druhou stranu mám ráda i kontrast a odpočinek od všech technologií, mobilu a internetu.

Článek

Projít se jen tak lesem, kolem rybníka nebo se opalovat na louce, kde to voní (někdy i smrdí) přírodou, to je něco, co na internetu nenajdeš. Dokud bylo kam, pak jsem se celkem ráda odebrala na venkov a tam žila jako před sto lety.

Nejprve to byla malá chata bez vody a my pro ní chodili do nedaleké studánky, myli jsme se v umyvadle a žumpu vypouštěli hadicí. No, ale to už je dávno pryč, majitelka, bohužel, dávno umřela a mně nezbylo než využívat krásy našeho sídliště.

Později se našlo vesnické stavení, kde voda na pozemku byla jenom užitková, zato tam nádherně rostla každá zelenina. Zuby jsem si chodila čistit na trávu, večer se kochala krásně svítícími hvězdami a koupala se na zahradě v kovové vaničce, co zbyla po nějakém dítěti, občas pod dohledem kolemjdoucích.

Když se mi později zachtělo mít komfort, koupila jsem si zahradní sprchu s gumovým pytlem. Jakmile začal vonět les houbami, sebrala jsem košík a protáhla své ztuhlé tělo lesem. To, že nakonec byl jen plný prašivek, mi nevadilo, protože procházka byla za všechny peníze. Tak se mi tam krásně odpočívalo až do doby, kdy i zdejší majitelka odešla na věčnost a ti, co jim stavení připsala, ho při první příležitosti prodali. Ale to už je riziko podnájmu, že člověk musí po čase oblíbené místo opustit.

Zbydou jen vzpomínky na všechno prožité. V první chatě vyrostla dcera ze školních botiček, na druhou už přijela jen sporadicky, zato jsem si tam užívala rodiče. Ale to znamenalo taky být víc pod jejich kontrolou, což se mi, samozřejmě někdy nelíbilo. To už je ale život, když odejdou děti z hnízda, tak si matky někdy říkají, že by chtěly být na chvilku mouchou, aby věděly, jak žijí.

Jak je ten koloběh života neúprosný, dceru dneska slyším nejvíc po telefonu. Musím se spokojit s pomyšlením, jak všechno zvládá, jak si se vším poradí. Kdykoli se pak vidíme na návštěvách, předáváme osvědčená moudra a rady do domácnosti. Ona chce mít, stejně jako kdysi já, všechno nej a krásně načinčané. Už jenom vyprat a vyžehlit, to je každotýdenní nadlidský úkol, který u mně časem pozbyl na naléhavosti. Při vší té snaze později došlo na babiččina slova, že stačí, když je prádlo vyprané. A tak se zájmem pozoruji, jak se s tím pere dcera, zatímco pořád pilně pere a žehlí.

My, moderní maminky a tchyně, ale máme nyní celkem slušnou kontrolu, díky Facebooku jsme totiž občas mouchami. A tak jsem se dnes mohla, jako ostatně každý víkend, dozvědět poslední žhavou novinku.

Moudra mojí dcery už se pomalu dají tesat do kamene, ovšem … s tečkami.

“ … včera jsem zjistila, že když dám do prádelníku vyžehlený, voňavý a vyskládaný prádlo a nebo kdybych tam to prádlo jen hodila a vys.ala se na něj, tak chlap ten rozdíl prostě nepozná, ale hlavně, že tam najde co potřebuje … ještě, že se u toho co mi roz.ebe celej prádelník vždycky tak roztomile zatváří …“

No, comment, dětičky, skoro jako doma!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám