Článek
Jedním cílem našeho bloudění bylo muzeum Josefa Lady, vesnička Hrusice a okolí. Místo mého mládí. Do nedalekých Mnichovic jsme kdysi jezdívali na chatu s dlouhými mejdany u ohýnku. V okolí jsou další místa, co stojí za návštěvu. Ondřejov s hvězdárnou. Sázava s příjemnými hospůdkami…
Hrusice jsou malebné dodnes a na obrázcích Josefa Lady vypadají úžasně. Asi to bude tím, že je mám vyryté v paměti ve spojení s kocourem Mikešem, s Večerníčkem. Obrázky mají veselou atmosféru, dýchá z nich život a pozitivní naladění autora. I jeho obličej hovoří o srdečnosti, o milém pohledu na svět, má laskavý úsměv. Stejnou atmosféru má i vesnička. Není divu, že ji tak viděl. Chci věřit, že obyvatelé Hrusic dodnes žijí stejně jako za dob, kdy obrázky vznikaly. S atmosférou porozumění, sdílení, potkávání se, s úsměvem. S kostelíčkem na návsi, hospodou, kde visí sušené buřty a pivo má tu správnou čepici z bílé pěny. Ostatně – napadlo vás někdy, že ta bílá pěna na pivu bývala jako čepice, která se smekla, jakmile hospodský postavil půllitr na stůl? Zdá se mi, že ani tu čepici už dnes pivo nemá, jak má mít. A nemá ten správný říz, který uhasí žízeň po prvních pár locích, zanechá knír kolem pusy, příchuť po sladu, aby vše snědené spláchlo léčivou hořkostí. To vše lze vyčíst z obrázků vystavených v místním muzeu.
Ze své poslední cesty po Čechách, mimochodem do Buštěhradu, jsem si odnesla velmi krásné poznání a cíl do budoucna. Potkala jsem pána, který mne oslovil na zastávce. Ptal se na nějaké údaje z okolí, zřejmě myslel, že jsem místní. Občas se mi to stává. Kdosi mne na zastávce osloví a pak spolu cestujeme a povídáme si. A tohle bylo velmi příjemné povídání. Pán měl úctyhodný věk. Stačilo však zmínit jakékoli místo naší vlasti, hned věděl, co se tam nachází, jaká pověst se k tomu místu vztahuje, řekl mi úryvek z historie. Věděl hodně podrobností. I o místu, kde bydlím, věděl víc než já. Viděl ho dokonce shůry, to jsem ještě nestihla. Připravoval trasy a plánoval výlety pro důchodce, aby jim zpestřil stáří. Bylo vidět, že je neposedný, zprostředkovat zážitky druhým ho evidentně bavilo. Trochu jsem se v něm poznávala. Mlčky jsem seděla, poslouchala jeho vyprávění a bylo mi skoro líto, když jsme dojeli do cíle. Uctivě jsme se spolu rozloučili. Při té příležitosti jsem dostala pozvání na Kmochův Kolín. Prý je to nádherný zážitek. Tak to někdy příště.
