Článek
Mají tady levněji a taky mají celkem čerstvou zeleninu, daleko lepší než u nás v nejbližším nákupním řetězci. Kdykoli vyrazím na nákup tam, obrážím regály a instinktivně nakupuji, co mi přijde pod ruku. A že mi toho pod ruku přijde obvykle hodně.
Mimo jiné měli na ráně uprostřed obchodu vystavené liči, za celkem dobrou cenu 99,- Kč za kilogram. Nabrala jsem si tedy pro chuť třicet deka, dala je do sáčku a uložila do koše. Pokračuji dál, ještě sýry, šunku, něco od ryb, zeleninu, ovoce i brambory, byl toho celkem plný koš. Bohužel plný koš měli i ostatní a fungovala jenom jedna pokladna.
Naštěstí brzy přišla další pokladní, fronta se rozdělila, ale stejně se to zadrhlo. Manžel už si se svým nákupem nervózně postával venku a já pořád stála ve frontě. Nakonec se paní pokladní dopočítala, vytiskla účet dvojice přede mnou a na řadu jsem přišla já. Zboží, vyndané z košíku ven, se po pípnutí přemístilo zpátky do košíku, akorát v taškách a po zaplacení jedu ven. Vyndám všechny tašky, které přišly do auta, ale ejhle, v rohu koše stojí olivový olej. Hnedka jsem se jukla na účet, jestli jsem ho zapomněla vyndat ven a zjistila, že jo.
„Tak to máme 89 Kč k dobru,“ říkám manželovi a pak bojuji se svým svědomím, zda se nemám přiznat. Oči letmo projely můj účet a v tom to vidím: „Tak si představ, že mě stejně okradli víc, než já je!“
Bylo to vážně k neuvěření. V celkovém propočtu měli i po odečtení oleje o deset korun víc, než měli mít. Víte jak? Pokladní si zřejmě šikovně postavila na váhu zavařenou sklenici s kapiemi a pak projela pokladnou to liči. Podle ní jsem měla v tašce celé kilo třicet pět. Bylo tam celkem asi 10 šťavnatých kouliček.
Moooc šikovná paní! Asi bych se měla naučit kontrolovat poctivě položku po položce, jako to dělají ostatní. Ne nadarmo se říká důvěřuj, ale prověřuj. Olej jsem si nechala a svědomí mě netíží.
