Článek
My ženy máme tak nějak od přírody jiné úkoly než muži, proto nám není moc přáno zabývat se hned krizí středního věku. Musíme dříve přežít všechny drobné krize mladšího věku, krize našich dětí, manželské krize, a tak se svou krizí středního věku možná bojujeme až později. Ale jednou to přijde. Slabě nebo silněji pocítíme, že to „nejlepší“ už je za námi a najednou jako bychom měly obavy, že nic lepšího nepřijde. Čas začneme vnímat jako nepřítele a musíme se smířit s projevy stáří, i když to skutečné stáří je možná ještě daleko.
Věřte mi, ještě se není čeho bát, nakonec si stejně to období musíme prožít. Jsou různé spouštěče, díky nimž si to více uvědomujeme. Děti vyletí z hnízda, muž se začne víc věnovat sám sobě, práce už nás tolik netěší, projevuje se únava. Stárnoucí rodiče vyžadují více naší pozornosti a vlivem únavy i úbytku příjemných zážitků máme pocit, že je život šedý a stereotypní, že nás zahlcuje povinnostmi a nabízí méně radostí, že to chce nějakou radikální změnu, ale nevíme jakou.
Začneme třeba změnou účesu – novou barvičkou, novým sestřihem a když se to povede, tak třeba pokračujeme řasami, novým obočím, novým kostýmem, novou prací, novým partnerem. Kdo ví, kde to nakonec skončí, jisté je, že úplně na konci pak zjistíme, že je všechno zase při starém, člověk před sebou neuteče. Ale může mít chvílemi pocit, že něco změnil, že zase žije, ve skutečnosti ale jenom nasedne do jiného kolotoče.
Krizi nemá cenu podceňovat, je to prevít. Dá se proti ní ale bojovat. Změna nemusí být jenom navenek, investice do sebe a svého sebevědomí není špatné řešení. Hlavně je dobré posilovat duši a hledat nové zájmy. Číst, naučit se třeba ruční práce, pročistit hlavu v přírodě, věnovat se hudbě, malovat a třeba se vzdělávat v nějakém oboru, který nás zajímá, sportovat, zaplatit si zážitek – kurz vaření či létání, podle svého zájmu.
Není nutné se stylizovat do role teenagerky nebo hledat ztracené příležitosti, ani pokoušet se přivolat mládí zpátky přehnaným líčením nebo minisukní. Je důležité plnit si sny, věnovat se svým blízkým a udržovat dobré vztahy s rodiči i sourozenci, užívat si společné okamžiky, protože tím, co nás nejvíc trápí, je právě to, že čas je neúprosný, spíš bere, než dává. Je důležité neodkládat, co jsme zamýšleli udělat a zkusit to udělat hned. Pak se dostaví dobrý pocit. Čas má tu zázračnou moc, že nás na jednu stranu okrade o mládí, ale postupně nadělí vyrovnanost, ochladí horké hlavy a nakonec pochopíme, že to důležité jsme my a dobrý pocit.
