Článek
Stačila mi maturita a předchozí praxe, postupně jsem se zaučila, zaškolila a uplatnila v kontrole. Od té doby jsem mohla sledovat vývoj státní správy zevnitř. Spokojenost trvala asi tak dva roky, pak přišla doba utahování opasků a od té doby je to víceméně stejné. K Vánocům jsme dostávali tužku a kopíráky, občas nějaké ty odměny. Ale všechno se postupně měnilo. Jediné, co zůstalo, jsou články o snižování stavů.
Státní správa zaměstnává mnoho lidí a do nich investuje mnoho prostředků. U státních zaměstnanců se dnes zpravidla vyžaduje vyšší nebo vysokoškolské vzdělání, znalost IT, minimálně angličtina a další dovednosti, podle toho, na jaké pozici člověk pracuje. Odměňování je pak podle tabulek pro všechny shodné, stupňované podle praxe, vzdělání a dále se rozlišuje příplatky. Tyto se určují interně, zpravidla podle přidělených prostředků a je to motivační složka platu. Ovšem tady bych spíš měla napsat „má to být“, protože v souvislosti s neustálými škrty mnoho státních zaměstnanců pobírá spíš symbolický příplatek, který se moc nezvyšuje. Možná to neplatí všude, ale zdroje jsou omezené a rozpočty nemilosrdné.
Kromě příplatků je další motivací možnost rozvíjet své obzory formou vzdělávání, které je však zaměstnancům umožněno podle možností a zaměstnavatel má prostor jenom takový, kolik prostředků na rozvoj zaměstnanců stát vyčlení. Zaměstnanci potřebují například jazykové kurzy, ovládat PC a další dovednosti, třeba kurzy komunikace a asertivity. Problém je, že i tato stránka motivace pokulhává, protože v době škrtů se šetří právě na všem, co se zdá být zbytné. Někde se pak může řešit vzdělávání samostudiem, ovšem to není moc efektivní forma, jelikož je důležité předávání zkušeností.
Chápu, že rozpočet je důležitý, ale personální stránka státu také. Jakmile nejsou dobré podmínky, zaměstnanci začnou hledat uplatnění jinde. A při fluktuaci rovněž utíkají státu peníze. Je logické, že když se musí zaučovat noví zaměstnanci, dosavadní podávají nižší výkony a v důsledku to odnese občan. Pokud stát dlouhodobě investuje do svých zaměstnanců, pak se mu to vrátí. V podobě kvalitního výkonu, dobře odvedené práce, dobrého výkonu státní správy. Pokud neinvestuje, pak se mu to vrátí také, ale negativně.
Popsala jsem jen minimum z toho, co by se dalo napsat na téma služba státu. Každý, kdo do toho vidí, má svoje zážitky. Ty moje jsou opravdu pestré, ale vlastně to píši proto, že nejvíc mě mrzí, jak se celá léta vyhrožuje snižováním stavů, což mnoho zaměstnanců demotivuje a hledají si raději místo v soukromé sféře.
