Článek
Samozřejmě jako ve všem existují výjimky, ale záludnost je v tom, že chlap nám vždycky, když jsme zamilované, připadá jako andílek, abychom později zjistily, že je to pěkné kvítko. Tváří se nevinně, ale v duchu spřádá plány, jak nás dostat na lopatky a samy mu skákaly na lep. A tak zkouší různé finty a my se necháme znovu oblafnout.
Ženská zpozorní, když tu a tam něco nehraje. Muži jsou sice prohnaní, na druhou stranu zapomínají, a tak se pokaždé sami podřeknou a nevědomky přiznají barvu. Ti ostřílenější sice umí dobře kamuflovat, ale ženský šestý smysl nezklame, zvlášť, když začínají padat růžové brýle, postupně začne ty fintičky rozpoznávat.
Pánové ani nepostřehnou, že je sem tam chytnete do vlastní udičky, protože si myslí, že jsou mistři konverzace a když někdy náhodou znejistí, použijí milosrdnou lež. Třeba po flámu řeknou: „Já se na tebe celý večer tak těšil, že jsem se ani nemohl uvolnit a vůbec jsem se nenapil.“ Přitom se skoro nestrefil do zámku a ložnice po jeho příchodu čpěla lihem. No, ale na povyražení má snad někdy každý právo – když to nepřehání a není zrovna alkoholik, tak si potřebuje sem tam pročistit hlavu, stejně jako my, když chodíme „kafrat“ s kamarádkami.
O něco horší je, když ho potkáte v objetí s neznámou krasavicí, nahlas pozdravíte a on nepřítomně odpoví. Pak mu to dojde, že ho někdo pozdravil a aby se ujistil, že si to nepokazil, pošle SMS s pozváním na kafe… a pak se diví, že nemáte zájem, když tvrdí, že jste špatně viděla.
Nejhorší je, když těm lžím ještě sami věří, jako jeden, který si vlekl domů z hospody neznámou kamarádku. Když mu vyšla naproti paní se čtyřmi přírůstky, tak se na neznámou otočil, mávnul rukou a řekl: „Hele, pojď, toho si vůbec nevšímej, to je moje sestřenice!“
PS: Kdyby se v tom náhodou někdo poznal, tak je to podobnost čistě náhodná.
