Článek
Říká se, že vztahy jsou hlavně o komunikaci, a to je pravda. Rozdíl je akorát v tom, že ženy komunikují ve větách, emocích a náznacích, muži spíš v základních povelech typu „ano, ne, možná a kde je ovladač?“
Žena například řekne: „Nic se neděje.“ Myslí tím to, že právě teď se nic neděje, ale všechny události za posledních 10 let si v hlavě třídí podle důležitosti, aby je pak probrala. Muž slyší: „Super, můžu si v klidu sednout.“
Když se žena zeptá: „Jak vypadám?“ Nechce ve skutečnosti vědět, jaká je realita, prostě si muže testuje. Když odpoví „normálně“, netuší, že právě vstoupil bosý do minového pole se zavázanýma očima.
Muži rádi řeší problémy, které ve skutečnosti nikdo řešit nechce. Když žena řekne: „Jsem unavená,“ muž odpoví: „Tak si lehni,“ nepochopí, že ona touží po pohlazení, pochvale a možná i po tom, aby umyl nádobí.
Ženy si hodně pamatují, zatímco muži žijí přítomným okamžikem. Proto je zaskočí obyčejný dotaz na něco, co se stalo před pěti minutami. Obvykle reagují vyděšeně a ujišťují se, že se to opravdu stalo.
Pravá láska se ale pozná podle maličkostí. Podrží ženě dveře. Uvaří čaj. A při hádce řekne: „Asi máš pravdu.“ Nevím, jak to máte vy, ale ten můj mi nic takového ještě neřekl. Neuvařil, nepodržel. Člověk si zvykne na všechno.
Vztahy jsou prověrka v trpělivosti, tolerance, pochopení, humoru a schopnosti zasmát se i ve chvíli, když se ho zeptáte: „Proč jsi to neřekl?“ Odpoví: „Protože jsi se nezeptala.“
To není boj. Spoléhá na to, že víte i beze slov. A to je právě ta láska.
