Článek
Ale tenkrát byla antibiotika moderní, a tak jsem to neřešila. Stejně na tom byli sourozenci. Jenomže postupem doby oni byli v pohodě, zatímco já dostala alergii, která měla různé nepříjemné projevy. Rýma v létě není vůbec příjemná. Vyrážka po celém těle, která svědí, taky nic moc. Vrcholem bylo, když jsem začala otékat tak, až jsem byla k nepoznání. Pomalu mi docházela trpělivost a nezbylo než se léčit.
Takový banální příběh možná popíší stovky lidí, čekárny u alergologů jsou plné. Pokračování bylo rovněž banální, našli mi alergii a dali vakcínu. Vakcína zabrala, fungovala asi dva roky a pak se potíže začaly pomalu vracet. To už jsem měla malou dceru, která začala také trpět častými projevy nemocí. Bydlely jsme přímo u silnice, naděje na změnu žádná, možností na rekreaci minimum, až jednou mě náhodou kolegyně dohodila poukaz na rekreaci s rehabilitační péčí. Kdo chtěl, mohl využít klasickou rehabilitaci, alternativně pak akupunkturu. Sice jsem se trochu bála, ale rozhodla se právě pro ni.
Je to už víc než dvacet let, nebudu tedy zmiňovat víc podrobností. Na čtyřech sezeních mi pan doktor napíchal jehličky různě po těle a s jejich pomocí se postavil k mému problému čelem. Bylo jaro, projevy žádné, čekala jsem tedy, jak dopadne sezóna. Kupodivu nic. Rýma se mi nedostavila. Přetrvávala však kožní alergie, i když ne v takové míře. Začala jsem se o problém více sama zajímat, snažila se ho pochopit v širších souvislostech a zakoupila si nějakou příručku o léčení ekzémů.
Tenkrát mě inspirovala kniha Dr. Med. M. O. Bruckera „Musíme trpět alergiemi?“ Popisovali v ní metody léčby pomocí půstu, byly to konkrétní praktické příklady. Vyzkoušela jsem tedy změnit stravu, vědoma si faktu, že nejvíc pro svůj zdravotní stav musí udělat pacient sám. Stav se postupně natolik stabilizoval, že se mi projevy alergie téměř nedostavují, netrpím už ani rýmou a ačkoli mám některá mírná omezení, například nepiji alkohol, mohu s tím docela v pohodě žít.
Snažím se zachovat harmonii, prohlubuji dál znalosti o alternativní medicíně a leccos zvládnu pomocí bylinek nebo jiných metod, i bez prášků. Později jsem si našla paní doktorku, která léčila alternativně a naučila mne o těle jinak přemýšlet a nespoléhat jenom na lékaře. Člověk musí své tělo znát především sám a trochu se v něm vyznat, poslouchat ho.
Je nesmysl zavrhovat jakoukoli metodu, protože pro každého existuje jiná cesta. Někdo lépe reaguje na chemické přípravky, někomu nevyhovují. Každý přece všechno nesnese. Proto mě trochu mrzí, když se prosazuje jedna metoda na úkor druhé. Vždy by bylo přece nejlepší nabídnout pacientům více možností, spolupracovat a využívat všechny výhody spolupráce.
