Článek
Brzy po sametové revoluci jsme se dočkali změn, v oblasti obchodu zejména přechodu státního majetku na soukromý, když se provozovny privatizovaly a přicházely nové možnosti. Jako spotřebitelé jsme si na spoustu věcí museli zvyknout. Nejenom na zvýšení cen i na to, že nebyly všude stejné, také na nás zaútočili prodejci pomocí nekalých praktik. To se jim takto ovšem neříkalo, začalo to spoustou nevyžádaných zásilek, nabídkami různých soutěží a výher s podmínkou nákupu zboží toho kterého prodejce.
Výběr byl veliký. Katalogy s květinami, textilem i spotřebním zbožím, dopisy slibující zaručené výhry, nabídka levného zboží zavazující k pravidelnému odběru podobného zboží, jenom trochu dražšího. Spousta lidí se nachytala a sbírala recepty, karty s popisem květin, různé jiné karty do sbírky, které zpravidla byly vhozeny do schránky, ale pokud nebyly vráceny, zpětně byla vyžádána platba.
Pamatuji si, kolik zoufalých lidí si přišlo pro radu, protože nevěděli, jak se z takového závazku vyvázat a často to nebylo jednoduché. Snažila jsem se jim také pomáhat a uplatnit pravomoci našeho úřadu. Později byly hlavním problémem předváděcí akce. Trable se zbožím, které mělo pomoci řešit zdravotní problém nebo slibovalo jiné výhody, byly na denním pořádku. Předváděcí akce byly mířené především na seniory, kteří neměli moc zkušeností, jak se bránit takovým praktikám a snad se cítili zavázáni za oběd nebo občerstvení, které od prodejců v rámci akce dostali.
Časem byly nekalé praktiky definovány změnou předpisu a ty nejproblémovější byly jasně pojmenované. Některé už časem ztratily na aktuálnosti, některé naopak s rozvojem a oblíbeností sociálních sítí přetrvávají a posilují, proto neškodí na ně občas upozornit.
Nechci se zabývat internetovým prodejem, chtěla bych spíš připomenout praktiky, které se formou inzerce objevují na sociálních sítích a cílí na citlivější jedince, kde atakují soucit, nostalgii nebo naopak nekonečnou touhu po získání výhody, například slevy. Na takové praktiky přímo ukazuje příloha zákona o ochraně spotřebitele.
Častou klamavou praktikou je, když prodávající nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí. Možná to na první pohled nevypadá, ale takové sdělení vytváří tlak na spotřebitele, který může učinit rozhodnutí, jaké by jinak neučinil. Tato praktika je někdy spojena s nepravdivým tvrzením, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje provozovnu.
Klamavou praktikou je také, když prodávající nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení. Podlehnout takovému tvrzení může být přímo poškozující pro spotřebitele. V dobré víře může zakoupit výrobek, který mu naopak uškodí. Například různé masážní přístroje mohou jednomu prospět, jinému uškodit, protože ani spotřebitel nemusí přesně vědět, jak to je.
Vějičkou je také, když spotřebitel vidí nabídku, u které jsou uvedena slova „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ nebo slova podobného významu, ale spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na obchodní praktiku, s převzetím nebo doručením věci. „Gratis“ nebo „zdarma“ slýcháme rádi, ale už i moje babička varovala, že „laciná věc drahá věc“ a tohle platí dodnes.
Na nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku už dnes máme často alergii a naučili jsme se tomu vzdorovat, přesto pořád existuje skupina více zranitelných spotřebitelů, která občas potřebuje varovat.
Ale vývoj jde stále dopředu a obchodníci nespí. Proto musíme být bdělí!
