Článek
V mém životě se vyskytl muž a zdál se důležitý, dokud neřekl: „Je zrzavá a pihovatá!“ Možná jsem si to vysvětlila špatně, ale pak už nebyl důležitý. Zakrátko jsem ho potkala s pihovatou zrzkou.
Další důležitý o tom sice nevěděl, ale jeho věta: „Ta má blbej výraz,“ řečená na mou adresu, rozhodla o jeho další nedůležitosti. Je to blbec, řekla jsem si a později se mi to potvrdilo. Jeho názor byl v menšině. Pro něj byl můj výraz „blbej“, jiným připadal normální.
Je mnoho důležitých, co vypadají důležitě a někdy říkají důležitosti, třeba by to byla nevýznamná poznámka. Může rozhodnout o jeho další nedůležitosti.
Někteří touží po dokonalosti, a tak mají sklony nás opravovat, vylepšovat, zdokonalovat. Pak si často připadají důležitější, než doopravdy jsou. A mohou být. Dokud se samy také chceme zdokonalovat.
Jeden důležitý mi kdysi řekl, že jsem ta nejlepší holka, co kdy poznal. Ale pak dodal, že chce prostě jinou.
Pak přišel jeden, co vypadal nenápadně, ani nekritizoval. Ptala jsem se: „Mám si vzít tu oranžovou halenku?“ Odpověděl: „Můžeš, jestli chceš. Ale ta modrá ti taky sluší.“ Možná byl barvoslepý. Ptala jsem se: „Nemám v té sukni špeky?“ Zeptal se: „A kde?“ Přestala jsem se ptát a on pak zůstal důležitý.
A od té doby bylo vše ostatní už nedůležité.
