Článek
Když mluvíme o štěstí, naše přání jsou taková abstraktní. Ani nemáme konkrétní představu o tom, co koho obšťastní. Někdo touží po klidu, někdo myslí na výlet, jiný chce výhru v loterii, někomu stačí nějaký obyčejný zážitek. Přání štěstí lze vnímat jako podporu a berličku, abychom věřili, že to, po čem toužíme, se splní, že v našem snažení nenastanou nepředvídatelné překážky a splní se nám nějaký ten sen.
Šťastný bývá i ten, kdo si všímá dobrých náhod, co ho potkají, když jsou k sobě lidé laskavější a neřeší nedostatky nebo zbytečnosti. Šťastní lidé nemají méně starostí, ale možná vypadají šťastně proto, že jim nedovolí, aby je ovládly.
Nemůžeme jen čekat, až bude lépe nebo až to štěstí samo přijde. To bychom pořád jenom čekali, a nakonec byli zklamaní, kdyby se nedostavilo. Ten pocit, to vnitřní uspokojení a víra, že teď už všechno bude, jak má být a nic špatného nás nečeká. To je veliké štěstí!
Sama jsem zažila období, kdy mi nebylo nejlíp a možná jsem měla pocit, že se mi zhroutil svět. Tenkrát jsem podvědomě toužila vrátit se o 14 dnů zpátky, kdy se mi zdálo, že všechno bylo v pořádku. Nebylo. Když se něco zhroutí, je třeba postavit to zase kamínek po kamínku a vystavět do původní podoby. Ono se to může zhroutit třeba jenom proto, že už jsme toho postavili moc a nedošlo nám, že takhle už to stačí.
Tenkrát jsem si uvědomila, že přišlo rozcestí a musím se na pomyslné křižovatce rozhodnout. To nás někdy rozhodí. I když mi tenkrát všichni přáli štěstí, bylo těžké zjistit, kde ho vlastně hledat, a tak začal proces zkoumání. Netušila jsem, kam mě to hledání zavede, ale pochopila jsem, že je důležité mít svých pár jistot a pak se vydat do nejistoty a spolehnout se, že štěstí bude, až tu správnou cestu najdu, abych mohla zase v klidu jít dál.
A pak, když člověk nakonec dojde do cíle a ohlédne se, vidí, že cesta byla správná. Cíle dosáhl v limitu, který si přál a všechno mělo smysl. To je fakt štěstí a všem ho přeju.
