Článek
O podivných způsobech přivýdělku na veřejném prostranství ve středu Prahy se vedlo nemálo diskusí a zatím se to nevyřešilo, resp. upravila to vyhláška, i když největší podíl na tom, že na čas zmizeli, měl covid, jak potvrdil pro TN.cz i primátor Bohuslav Svoboda.
Jako občan Prahy, který se po většinu svého života pohybuje v centru a zná situaci, mi daleko víc než pouliční umění, i když někdy spíš rádoby umění, vadí, když se někdo válí na ulici, zabírá místo ve frekventovaném úseku a po nocích kálí na rohy domů a stanice, čímž znečišťuje prostory jako zvíře, za tichého souhlasu odpovědných.
Pouliční umění, pokud nebrání volnému pohybu a užívání veřejných prostor, nikomu přece neubližuje, dotváří kolorit města a patří sem stejně jako v jiných metropolích. Okolí Můstku, Havelského trhu, Staroměstského náměstí i Královské cesty jsou oblasti turisty hodně navštěvované. Pouliční umění je pro ně vítanou atrakcí, na rozdíl od podívané na bezdomovce, znečištěné domy, kapsáře a chlapečka s harmonikou a kelímkem, co obtěžuje hlučnou písní v metru. Produkce hudebníků ve vestibulech metra mi nevadí. Mají své kouzlo, například hra na flétnu a kytaru dokáže vyčarovat zvláštní atmosféru i úsměv na tvářích kolemjdoucích.
Radnice Prahy by se měly zabývat hlavně tím, jak vyřešit individua, na která zpravidla neplatí ani vyhlášky, protože jejich domov je všude a nikde a stopy po nich také. Měla by začít u nesnesitelného pachu na stanicích tramvají, kde nocují bezdomovci schovaní před deštěm někdy ve vlastních výkalech. Charakteristický pach je zřetelný například na Moráni či na Národní třídě. Nic proti bezdomovcům, ale tohle mi vadí. Pokud se v zimě svezou tramvají, nedá se tam dýchat, cestujícím v metru nezvednou ani náladu různé výjevy těch, co ukazují špínu a nemoci a čekají na dar, ačkoli vedle zpravidla leží dobře vykrmený pes, který také něco spotřebuje.
U některých stanic metra se shromažďují lidé, co sbírají dary pro dobročinné účely a prodávají různé maličkosti. Někteří je nabízí kolemjdoucím tak aktivně, že v případě odmítnutí neváhají osobu urazit nějakou poznámkou. Je mnoho těch, co nechtějí být obtěžováni každý den, aby přispěli, sbírek je mnoho a na ulici je to více méně anonymní, protože málokdo má čas na to, aby zjišťoval, kam dar dále směřuje. I to by šlo vyřešit třeba vymezením prostor pro takové účely.
A taky mě docela štvou všudypřítomné koloběžky a kola. Dají se zapůjčit a přes aplikaci zaplatit. Je to dobrá myšlenka, jenže když hledáte místo na pěší zóně mezi davem, aby člověk do někoho nevrazil a najednou se ozve zvonek a okolo projedou poměrně rychle koloběžky s turisty, pro které je to super zábava, je pryč i případný zážitek z procházky. Jsou místa, kde je hezké se projet, ale na úseku Václavské náměstí, Můstek, Staroměstské náměstí to není zrovna nejlepší volba. Vždyť třeba Melantrichova je tak úzká, že se tam sotva vejdou lidé v protisměru a do toho ještě koloběžka, to přímo vypadá na úraz.
Tak to jenom pár postřehů z té naší krásné stověžaté.
