Článek
Shlédla jsem první díl nové série „Ano šéfe!“ a těšila se na nějaké nové zážitky. Šéf je prototypem kuchaře, jaké jsem znala i já, protože naše rodina pocházela z restauračního prostředí. Sama jsem si ke kuchařině při studiu střední školy přičichla hlavně na praxi v různých pražských hotelích, s nimiž měla škola smlouvy. Leccos jsem se tam naučila a využila hlavně v soukromém životě, ale pochopila jsem, že kuchaři jsou vesměs horké hlavy. Jak říkávala maminka, mají hlavu pořád nad sporákem, není se čemu divit.
Ale poznala jsem i výjimky, kuchaře, kteří vařili za mého mládí v různých provozech a vydávali kuchařky. Například pan Ladislav Nodl, autor kuchařek zejména ze studené kuchyně, Hana Sedláčková, která nás učila vaření na střední škole, Jaroslav Sochor, vedoucí závodu Rybárna na Václavském náměstí a také autor rybí kuchařky. Shodou okolností jsem v praxi poznala i našeho učitele vaření, který přišel na školu z učiliště, které absolvoval p. Pohlreich.
Když jsem sledovala první řady jeho pořadu, mnula jsem si ruce a těšila se z jeho sarkasmů, které byly autentické. „Stará Weitingerová“ je pojem, používala ho i moje maminka, i jeden můj známý hospodský stejně jako jiné podobné hlášky. Zajímalo mne, proč ji pořád jmenovali, když to většinou nebudilo pozitivní dojem. Dohledala jsem si, že prý to byla „ukecaná domovnice, kleptomanka a známá drbna“. Údajně žila asi před sto lety, ale její pověst je asi nesmrtelná.
Co se týká hlášek i kritik, které šéf ve všech řadách používal, pro slabší povahy to může být „síla“. Při reprízách mi už začalo hodně vadit slovo „vole“ v každé větě i určitá arogance. Ale naše generace používala to „voe“ v každé větě a některým to asi zůstalo.
Čekala jsem, co z toho vyjde, jaké nové zážitky přinese nová série. Zatím byl uveden první díl a připadal mi stejný jako staré, nic moc nového, ani nějaké ohromující recepty, navržená jídla, která měla restauraci zachránit, byla, jak se mi zdálo, většinou smažená. Už to, že prvním nápadem byly cibulové kroužky v pivním těstíčku, z kterých se každý „po..re“, třikrát za sebou zdůrazněno, ve mně moc důvěry nevzbudilo. Znám cibulové kroužky a nic proti nim nemám, ale nepovažuji to zas až tak za gastronomický zázrak. To, že po nich někdo může mít trávicí problém, je fakt, ale takové hodnocení pro mě rozhodně není záruka kvality. S tímhle by se asi dobrý kuchař zrovna chlubit neměl. Možná by bylo lepší připravit jiný předkrm, který byl nalákal k další konzumaci.
Pořad vnímám spíš jako propagaci stravovacích provozů a pokud pobaví a pomůže těm hospodským, co si s tím neví rady, pak ano. Ale přimlouvám se za slovník, který neslibuje alimentární nákazy. Možná mi to vadí proto, že jsem dost let strávila kontrolami restaurací a kuchyní, a to, co jsme tam někdy viděli, byla hodně silná káva.
