Článek
Je výhodné, pokud se rodina může postarat, i když někdy se to neobejde bez zdravotní pomoci. Sama ze zkušenosti vím, že i když se to obejde bez lékařů (například při rekonvalescenci), občas nastanou situace, které péči ztěžují nebo přímo znemožňují.
V úvahu je potřeba brát sociální situaci. Pokud někdo zůstane pečovat o blízkou osobu, zpravidla musí ukončit zaměstnání nebo využít služeb pečovatelek, jelikož senior často potřebuje dohled, nemluvě o další péči. Prostředky, které jsou pro pečující, nenahradí příjem z práce a určitě nedovolují zbohatnout.
Bydlení je nutné přizpůsobit tak, aby mohl senior trávit život důstojně, to znamená mimo jiné, aby byla zajištěna hygiena, úklid, strava, důležité jsou i procházky, pobyt na čerstvém vzduchu a občas i sociální kontakty (s rodinou, přáteli). A takové podmínky nelze vždy zajistit hned, může být potřeba rekonstrukce bytu, zakoupení různých pomocných zařízení (polohovací postel, záchytná madla, hrazda, pojízdná toaleta, pomůcky pro chůzi nebo invalidní vozík). Je to nemalá investice, která je jen zčásti hrazena pojišťovnami, ale to nejsou ta největší úskalí zdárného pobytu v domácí péči.
Aby bylo o seniora ve městě hezky postaráno a necítil se vyřazen ze všeho dění, musí mít také přístup ke službám, které potřebuje – například k lékaři, na pedikúru, ke kadeřníkovi, což minimálně předpokládá bezbariérový vchod nebo výtah. Bohužel to není ještě zcela normální, mnoho domů, i těch, kde populace zestárla, se nedokáže dohodnout a zajistit pro postižené spoluobčany potřebnou pomůcku.
Sama jsem to zažila s maminkou, která žila v polosuterénu a majitelům vadilo i to, že bychom na schody dali lišty, abychom ji mohli svézt po schodech dolů. Bratr ji musel pokaždé snášet, sestra snášela vozík za pomoci své dcery a já byla potěšená, že na tohle již architekti našeho domu mysleli.
Víte, kdy nastal největší problém? Když mamince omylem sestry vyhodily zubní protézu a ona nemohla žvýkat. Sestra se domluvila se svým zubařem, který přislíbil její zhotovení, ale když dorazila s maminkou na vozíku, zavřeli jí před nosem dveře a ani neřekli proč. Nakonec jsme ochotného zubaře sehnali. Byl to starší pán a měl pro starou paní pochopení. Protéza však nejde zhotovit na jedno posezení, takže se celkem 5× sešlo půl rodiny, abychom maminku vynesli po všech schodech do výtahu. Ani zdravotnické zařízení nebylo bez bariér. Od té doby sleduji, jak to podobná zařízení mají a stále to není přijatelné.
A tak se hrozím toho, že maminka manžela, která je úplný ležák a nemůže ani na vozík, má potřebu opravy zubů (kterou bohužel dlouho odkládala). Pátrala jsem, zda je možné vykonat ošetření na lůžku, ale zatím se mi nepodařilo sehnat adekvátní informace.
Péče o seniory je náročná i záslužná. Někdy je to ale rébus, který nemá řešení. Jednou jsem se pro radu obrátila na linku seniorů, hezky si tam popovídala a nemohli mi poradit. Nakonec mi řekli: „Tak až se to dozvíte, mohla byste nám zavolat, abychom to také věděli?“
