Článek
Dnešní doba mi připadá někdy složitá, i když se vlastně leccos zjednodušilo. Je to takový paradox. Určitě to tak jednoduché není, když se tomu věnuje tolik článků a vědeckých studií. A vlastně stejně není jasno, jak to je. Protože všechno se mění. Pračky, prací prostředky i názory.
Když jsem byla malá, byla jsem do praní brzo zaučená. Pocházím ze čtyř sourozenců, a proto mě zasvětili do praní, sušení i žehlení. Maminka prádlo namáčela, aby pustila všechna špína. Měla prádla dost, obvykle se jí navršilo, a tak zatopila pod kotlem v naší staré prádelně, vyvařila prádlo v kotli a pak se několikrát máchalo ve vaničkách a věšelo na zahradu. Pomáhala jsem máchat, ždímat i věšet, všechno ručně. Později mi máma svěřila důvěru a mohla jsem prát i sama, obvykle za asistence mladšího bratra, který se mi jednou málem utopil ve vaně plné hadrů.
S přípravky se také nedělala věda, babička rozvařila mýdlo a na velké prádlo i škrob, aby všechno bylo, jak má být. Žádné jiné fígle, snad kromě modřidla na bílé prádlo, aby mělo správnou bílou barvičku. Když na to tak vzpomínám, poté, co se obvykle usušilo venku, krásně vonělo a bylo bílé jako křída. Dokonce pláště, které byly zašpiněné od krve, po koupeli se solí zbělely a byly beze skvrnky. Babička i mamka praly s láskou, i když to tenkrát bez pračky byla práce na celý den, někdy i na valše, až později se koupila taková ta pračka s vrtulí, kterou jsme se my ženy naučily brzy ovládat.
Když jsme si domů koupili první automatickou pračku, to už jsem byla na střední. Najednou bylo praní o dost lehčí, ale nastal problém s tříděním bílého a barevného prádla. Teploty se moc neřešily, prostě se tam prádlo strčilo, přidal se nějaký prostředek, nastavil krátký nebo dlouhý program a pak jsme se jen modlili, aby nebyl šatník celý růžový nebo zelený, prostě podle kousku, který někdy pustil do všeho. Sestra obvykle při praní plen zapomněla v bubnu ponožku a pak měla duhové prádlo. Prostě jsme tenkrát experimentovali, barvili, odbarvovali, byla to docela zábava.
O správném praní mne nakonec poučila manželova maminka, která upozornila, že na textilu je uvedený symbol s uvedením doporučené teploty podle materiálu. Textil, kde je přidáno umělé vlákno se na víc, než 40o C fakt nepere. Takové prádlo se ale obvykle neobléká přímo na tělo. Od té doby jsem pronikla do tajů cedulek na prádle a až na pár pokusů, kdy to nevyšlo, bylo prádlo jako ze škatulky.
Od té doby se vše posunulo dál. S rozvojem praček se praní ulehčilo, ale asi to bylo moc jednoduché, proto se do toho začali „montovat“ vědci i výrobci pracích prášků. Reklama zafungovala, a tak jsme začali řešit, zda používat prášek na bílé, na barevné, pak podle teplot vyznačených na obalu a také jestli aviváž nebo ne. Zamíchaly se do toho i vůně a doba účinku, přípravky na omezení vodního kamene a nyní se zdá, že nám do toho všeho hodí vidle vědci a budou se snažit nás předělat.
Ačkoli nezpochybňuji, že ložní prádlo, spodní prádlo a ručníky, včetně utěrek a kapesníků se musí prát na vyšší teplotu, aby se zničily bakterie, trička stačí vyprat na nižší teplotu a je třeba se řídit údajem na štítku pro údržbu textilu. Ostatně na to, aby spotřebitel dostal správné informace, dbá speciální předpis i zákon o ochraně spotřebitele. A na co by to potom spotřebitelům bylo než proto, aby jim prádlo vydrželo stálobarevné a v dobré kvalitě.
Není radno věřit všem radám a umělé inteligenci, selský rozum se také někdy hodí. A víte, kdy bylo nejlíp vypráno? Když jsme prádlo vymáchali v potoce jako Popelka a pak ho položili na trávu a nechali tam uschnout. Ale to by nám asi dnes znechutili ekologové!
Jak říkám, praní je věda a život je ve své jednoduchosti složitý.
https://zena.aktualne.cz/zivotni-styl/volny-cas/prat-na-40-c-je-nesmysl-odbornici-varuji-ze-tim-skodite-nejen-sobe-ale-i-planete
