Článek
Nacházíte-li se na Václavském náměstí a máte chvilinku pro sebe, zahněte pasáží Alfa do Františkánské zahrady. Teď sice právě není nejlepší doba pro posezení, ale i krátká procházka dokáže zázrak. Za letního počasí se ve Františkánské zahradě scházejí lidé po celý den, lavičky jsou plné. Mnozí zde tráví svou polední pauzu, na hřišti si hrají děti. Zahrada v šedivém uspěchaném městě působí jako oáza, všude kvetou růže, záhonky jsou plné barevných květů. Občas tudy procházím, někdy si posedím na lavičce se zmrzlinou a když potřebuji načerpat víc pozitivní energie, pokračuji dál do nedalekého chrámu na Jungmannově náměstí.
Kostel Panny Marie Sněžné, umístěný hned vedle Františkánské zahrady, založil Karel IV. v roce 1347. Měl vyvážit dominantu na druhém břehu Vltavy. Je volně přístupný. Uvnitř se duše krásně uklidní, vůně kadidla osvěží mozek, oko potěší krásně vyzdobený oltář i výzdoba kaple. O Vánocích se pořádá každým rokem v přilehlé budově výstava betlémů, i uvnitř kostela je vystaven krásný dřevěný betlém. Návštěva jistě potěší. Vládne tu posvátné ticho, nikdo neruší, jediným omezením je, že se musí vypnout mobil. Ale to je, myslím, maličkost, naopak pro ty, co tráví den s telefonem na uchu, je chvilička strávená bez mobilního telefonu příjemným odpočinkem.
Až se klidu nabažíte, můžete se vydat po svém dál. Kdo má ještě chvilku volna, může dojít Perlovou ulicí na Havelský trh a potěšit se ruchem velkoměsta zase v jiném stylu. Ale nejlepší je projít přes trh do Melantrichovy ulice, která končí přímo naproti orloji a pak se dát na královskou cestu.
Obvykle začínám na Staroměstském náměstí a pokračuji přes Malé náměstí do Karlovy ulice. Je poměrně dlouhá, ale stejně živá ve všední den jako o víkendu. Řada krámečků nabízí různé zboží. Nenakupuji, jsou to samé suvenýry pro turisty. Kdysi tu také stávali dva prodavači s termoskou svařeného vína, ale už zmizeli. Chodívala jsem k nim na svařák a jednou se mi stalo, že se přidala i paní Galatíková.
Na konci Karlovy ulice už je vidět Karlův most a Vltava. Stačí projít pod věží a jste tam. Na mostě stojí spousta prodavačů, nabízí hlavně drobnosti ze svých výtvarných dílen, ale také tady hrává kapela. Most je pořád plný turistů, procházím se s nimi a hledám na zábradlí malý zlatý křížek, který prý plní přání. Pokaždé tam zkusím štěstí, ale obvykle musím vystát frontu, protože jeho pověst už je známa i cizincům. Když na mne dojde řada, položím na něj ruku a přeji si, co mě zrovna napadne. Někdy tam stojím hodně dlouho. Pak ještě pokračuji dál k jedné ze soch, která je už řádně ohmataná, až se celá leskne. Nevím, jestli také plní přání, ale pro jistotu rovněž lesklá místa ohmatám, aspoň pro štěstí.
Když se nabažím Vltavy a Kampy, pokračuji do Mostecké ulice nebo Kampou směrem na Smíchov, záleží na počasí, v zimě obvykle končím u tramvaje na Malostranském náměstí. Až tudy někdy půjdete, nezapomeňte si něco přát.
